Everwood. Městečko v americkém Coloradu, půvabné místo, stulené v klínu Skalistých hor. Domov jedné z prvních oper v zemi, nejstarších zlatých dolů, třetí největší soutěže ve vaření s chilli – a od jisté doby i světoznámého neurochirurga a jeho dvou dětí. Neboť doktor Brown, velký a slavný doktor Brown, v jehož ordinaci si podávali dveře nejslavnější a nejvlivnější lidé státu, se po tragické smrti své ženy zcela nečekaně – a pro všechny zcela nevysvětlitelně – rozhodl opustit svou zavedenou newyorskou praxi a přestěhovat se na tenhle – sice krásný, ale přece jenom – konec světa. Marně si obyvatelé městečka lámou hlavu, co mezi ně onu světovou kapacitu přivedlo. Důvody tátova rozhodnutí neznají ostatně ani jeho nejbližší: dospívající Ephram a malá Delia. Je jim jasné jen jedno: od nynějška musí zapomenout na celý svůj dosavadní život a musí se pokusit přijmout za svůj domov Everwood…

Poklidné městečko v klínu Skalistých hor netušilo, jaký vzruch do něj vnesou jeho tři noví obyvatelé. Je to teprve pár dní, co se roznesla zpráva, že ten nový doktor léčí zadarmo – a už se celé město stačilo rozdělit na dva téměř nesmiřitelné tábory: pro a proti přistěhovalcům. K jejich největším odpůrcům samozřejmě patří dlouholetý místní lékař, doktor Abbott, který se cítí být tou nekalou konkurencí přímo životně ohrožen. Ovšem i Delia a Ephram si už za tu chvíli stihli pořídit pár nepřátel. Zkrátka se zdá, že život Brownových v Everwoodu nebude žádnou procházkou růžovou zahradou. Nemluvě už o tom, že i jejich rodinné zázemí je lecčím, jen ne soužitím plným vzájemného pochopení…

Není to snadné začínat někde znova. I když člověk přijde se srdcem na dlani, může narážet na zeď nepochopení. Zvlášť na takovém venkově, jakým je Everwood. Místo, kde si lidé doslova i do písmene vidí do talíře, kde každý každého zná a je přesvědčen, že má právo jej soudit. Pak se i sebelépe míněný zásah může obrátit ve svůj pravý opak. V některých chvílích už má doktor Brown pocit, že udělal největší chybu svého života. Že nikdy neměl opustit New York, že se nikdy neměl uchýlit do tak nevděčného zapadákova, kde se jemu i jeho dětem jenom házejí klacky pod nohy…

V boji proti společnému nepříteli je občas třeba zapomenout na malicherné osobní půtky, sjednotit síly a držet při sobě. Tuhle prastarou zásadu je – i když nerad – ochoten respektovat i doktor Abbott, který by jinak svého nového kolegu s chutí utopil na lžičce vody. A co že je tím nepřítelem, díky němuž se ti dva zarputilí rivalové najednou ocitli na jedné lodi? Není to ani tak zákeřná choroba sama o sobě, jako spíš trestuhodná, do jednadvacátého století se krutě nehodící, zabedněnost. Řeč je samozřejmě o sexuální nevzdělanosti místní mládeže…

Doktor Brown by si nikdy nepomyslel, že jedním z nejtěžších úkolů, které bude po smrti své ženy zdolávat, bude snaha o znovuzískání svých dětí. Možná o to těžším, že jak Ephram tak Delia utrpěli přesazením do ne vždy přátelského cizího prostředí další ránu, se kterou se nedokážou vyrovnat: ztrátu domova. A jestliže matčina smrt byla dílem krutého Osudu, za to druhé může zcela jednoznačně otec. Proto je teď pro všechny tři tak těžké nalézt společnou řeč. Ať už jde o záchranu zbloudilé srnečky, nebo o existenci Boha…

Jeden by řekl, že dva lékaři na tak malé městečko, jako je Everwood, jsou víc než dost. A přece sem čas od času zavítává ještě kdosi třetí, ozdobený doktorským titulem – a na nedostatek zájmu si rozhodně nemůže stěžovat. Tím třetím – vlastně tou třetí – je doktorka Gretchen Trottová, pro některé obyvatele Everwoodu poslední záchytný bod ve zmatku a bídě tohoto světa, pro doktora Abbotta nezodpovědná potulná mastičkářka, „cvokařka“, jejíž názory by žádný soudný člověk neměl brát vážně. Ani doktora Browna by nikdy nenapadlo, že jednou bude on sám s nadějí brát za kliku jejího autokaru…

Doktor Brown se po smrti své ženy rozloučil nejen se životem ve velkoměstě, ale i s neurochirurgií. On, za nímž se sjížděli nemocní zblízka i zdáli, on, který měl – jak říkal jeho asistent a přítel Brian – ten vzácný dar, napravovat boží chyby, teď v Everwoodu léčí pásové opary a polámané končetiny. Nikdy by si nepomyslel, že se ještě někdy postaví k operačnímu stolu. A přece teď ta chvíle nastává. Chvíle o to významnější, že na onom stole má ležet člověk, jehož záchrana je pro Andyho Browna nejen věcí cti, ale i srdce…

Společenství malého města žije podle jiných zákonů než velkoměsto. Tady se všichni navzájem znají, vědí o sobě to dobré i to špatné. Proto také může reverend Keyes každoročně vybírat a před celým shromážděním při mši „z kazatelny shodit“ toho, kdo podle něj přinesl do společenství nejvíc naděje. „Rivalita je branou ráje“, jak k tomu s úsměvem poznamenává doktor Brown. V hloubi duše mu ovšem vůbec do smíchu není. Neboť výročí, které jej v nejbližších dnech čeká, bude už provždy patřit k těm nejsmutnějším v jeho životě…

Odchodem do Everwoodu zpřetrhal doktor Brown všechna pouta, vážící jeho a jeho děti k velkoměstu. Alespoň si to myslel. Člověk ale nemůže beze zbytku zahodit celou svou minulost, byť by vzpomínky na ni byly sebebolestnější. Jsou svazky, které se prostě přetrhat nedají. Přátelské, rodinné. A nejde-li Mohamed k hoře… A tak se Brownovi jednoho rána probudí do překvapení, které skutečně nečekali…

Delší přítomnost tchána s tchýní bývá pro každého zetě nelehkou zkouškou. Zvlášť, když se ti dobří lidé rozhodli, že svého zetě připraví i o to málo, co mu z minulosti zbylo: o syna. Není tedy divu, že se doktor Brown – i když ve skrytu duše uznává, že Eframovi by v New Yorku bylo líp – z té nečekané návštěvy nikterak neraduje. Jenomže žádná kaše se nejí tak horká… a navíc teď v Everwoodu napadl sníh. Že netušíte, jak může taková sněhová nadílka ovlivnit běh věcí? Inu všechno souvisí se vším…

Každý čtvrtý listopadový čtvrtek je pro miliony Američanů svátkem všech svátků, svátkem možná větším než Vánoce, jejichž příchod předznamenává: Den díkůvzdání. Den, jehož prehistorií sice byla slavnost na počest první úrody sklizené v roce 1621 prvními americkými osadníky, který se však už dávno stal svátkem doslova a do písmene rodinným. Svátkem, v němž je proto prázdná židle u společného stolu ještě bolavější záležitostí, než po celý rok…

Život je plný překvapení. Toho největšího za poslední dobu se však everwoodští dočkali tam, kde by je nikdo nečekal. Koho by také napadlo, že úhledný květinářský krámek té staré paní bude skrývat nadílku, nad níž by zajásalo srdce každičkého feťáka! Počestným občanům městečka ovšem to nadělení poněkud zkomplikovalo život. Neboť málo platné, něco se s ním udělat musí. V názorech na to, co, se však nejen jednotlivci, ale i oba místní lékaři, poněkud rozcházejí…

Srdcem každého velkého příběhu jsou jeho hrdinové. Legendy, jejichž jména a osudy se předávají dalším generacím. Doktor Brown byl v době, kdy přišel do Everwoodu, také takovou legendou. Městečko má ovšem ještě jednu osobnost, jejíž výjimečnost ji opravňuje nárokovat si tento titul. Slavnou newyorskou herečku Evelyn, která se tu před dvanácti lety bůhví proč usadila a od té doby patří k místním celebritám. A protože legendy se, jak známo, přitahují, muselo jednoho dne nevyhnutelně dojít i k setkání těch našich dvou…

Doktor Brown provedl za léta své praxe snad stovky operací. Na žádné z nich mu však nezáleželo tolik jako na té, k níž se odhodlal v Everwoodu. Na té, kterou po měsících bezvědomí vrátil do života mladého Colina Harta. Ověřil si na ní, že ani po téměř roce neztratil nic z onoho „daru napravovat boží omyly“, jak trochu nadneseně říká jeho bývalý asistent. A přece se zdá, že není se svým výsledkem stoprocentně spokojen. Neboť Colin, který se teď pohybuje po Everwoodu, je někdo úplně jiný než ten mládenec, kterým kdysi býval. Je to však opravdu vina doktora Browna?

Nedobře je člověku samotnému. A nezáleží na tom, zda vás váš životní partner opustil tragicky – jako doktora Browna, nebo prostě jen odešel za lepším – což je případ reverenda Keyese. Člověk by se neměl uzavírat do své ulity a žít jen minulostí. Tom Keyes to dokázal – nebo se o to alespoň snaží. Rána Andyho Browna ovšem byla hlubší a hojí se pomaleji. V pravý čas podaná přátelská ruka však někdy dokáže zázraky. Tím spíš, je-li to ruka osoby tak povolané, jako je sluha boží…

V našich krajích je valentýnská tradice poměrně mladou záležitostí. V Americe ovšem je už léta letoucí samozřejmostí, že toho dne si lidé drobnými či většími pozornostmi projevují své city. A nemusí to být jen mladí nebo čerstvě zamilovaní. Čtrnáctý únor je prostě dnem všech, kdo se mají rádi. O to smutnější je ovšem pro ty, kteří jsou sami. Kteří už mohou na svou lásku jen vzpomínat a litovat toho, co kdysi mohli udělat a neudělali. Jako Andy Brown… Jenomže člověk nemůže žít jen minulostí. Protože všude kolem něj je svět. A ten je krásný…

Říká se, že domov důchodců je místo, kam lidé přicházejí, když už s nimi život skončil, ale oni ještě úplně neskončili se životem. To bezpochyby platí i o oné pochmurné budově, kterou se pyšní Everwood. Tedy pyšní… Málokdo sem zajde na návštěvu a do temnoty tohoto opuštěného místa jen velmi zřídka zasvitne slabé světlo. Ovšem to, které jednoho dne vyvolá návštěva doktora Browna, prolétne nejen jím, ale celým městem jako meteor…

Podle židovské víry se rok poté, co někdo zemře, shromáždí rodina a přátelé u jeho náhrobku při vzpomínkové slavnosti „odhalení“. Je to krásný a důstojný obřad, symbolizující, že mrtvý člověk již odpočívá v pokoji a jeho duše může přijít do nebe. Je to však také příležitost znovu si toho, kdo nás opustil navždy, připomenout. V dobrém i v tom horším. Neboť i to patří k životu a i s tím je zapotřebí se vyrovnat. A musí to udělat i Andy Brown a jeho syn Efram, mají-li konečně najít společnou řeč…

Doktor Brown už v Everwoodu zapustil kořeny. Tedy alespoň on si to myslí a stejného názoru je i mnoho obyvatel městečka. Svět však, ten daleký velký svět, odkud sem přišel – a který by na něj měl podle všech pravidel dávno zapomenout – se zřejmě stále ještě zcela nevyrovnal se ztrátou svého nejlepšího neurochirurga. Proč by za ním jinak chtěl přijet jeden z nejslavnějších novinářů prestižního newyorského časopisu?

Jsou věci mezi nebem a zemí, které dodnes zůstávají zahaleny rouškou tajemství. Ale moderní člověk je bytost zvídavá a všelijakým těm záhadám a hádankám by přišel rád na kloub, ať už se dějí kdekoli. A tak není divu, že se i Everwood, na jehož noční obloze se jednou zčistajasna objeví nádherná, nevysvětlitelná záře, stane na chvilinku Mekkou ufologů a jiných podobných „bláznů“ z blízka i z dáli…

Everwood je malé město. Lidé si tu vidí do talíře, každý tu o každém všechno ví. A každý krok stranou se tu může jednomu šeredně vymstít. Mnohokrát už měl Andy Brown příležitost si tuhle skutečnost uvědomit – i se všemi důsledky, které z ní plynou. Jenomže to není jediný důvod, proč teď váhá udělat to, oč jej žádá Joe Morris, vůdčí osoba Bratrstva velkého rohu, držitel výhradního práva na jmenování členů finančního výboru města, zkrátka a dobře člověk, jemuž se neodmítá…

Řekne-li se „pánská jízda“, představí si každý pár hodin (nebo dní) nevázaného bujarého veselí, nerušeného nežádoucí přítomností jedinců slabého pohlaví. Ovšem pánská jízda, ke které se teď chystá Andy Brown, se bude od oné vžité představy zřejmě dosti lišit. A to nejen proto, že se jejím dějištěm nemá stát útulná hospůdka, nýbrž nádherná scenerie Eyelashského jezera a že společnost mu nebude tvořit parta ze řetězu utržených chlápků, nýbrž jen usedlý pan Irv a jeho vlastní syn…

Všechno mluví proti. Základní pravidlo chirurgie přece zní „nepodstupovat zbytečné riziko, pokud to neposouvá vpřed vědu“. A zkušení praktikové radí neoperovat pacienty, které člověk osobně zná. Ta ztráta – když se operace nezdaří – může být k neunesení. Jenomže doktor Brown to nedělá pro vědu, ale pro Colina a jeho rodinu – a pro město. Pro malé město, které se mu stalo domovem, pro město, kde je všechno propojené – a oni dva stojí uprostřed…

Každý dobrý skutek musí být vzápětí potrestán, říká jedno cynické rčení. A zdá se, že se opět jednou potvrdila jeho pravdivost. Doktor Brown měl tisíc dobrých důvodů, aby odmítl operovat Colina Harta. Věděl, do čeho jde, znal to obrovské riziko, jemuž sebe i svého pacienta vystavuje. Věřil však, že je tím povinován nejen jemu, ale celému městu. Městu, které se mu stalo domovem. Ale i v tomhle městě žijí jenom lidé. A přízeň lidu je, jak známo, vrtkavá. Od zbožňování k zatracení u něj bývá mnohdy jen zcela nepatrný krůček…

Každý správný rodič je přesvědčen o tom, že právě to jeho dítě je výjimečné, téměř geniální a od Boha nadané. A každý se tudíž snaží napomoct tomu, aby se jeho ratolesti dostalo patřičných možností rozletu. Dlužno ovšem konstatovat, že je to rok od roku těžší. Jen těch příruček a hodnocení škol, co je nutno přečíst! Těch pohovorů s poradci, co je třeba absolvovat! A to už ani nemluvíme o tom, že se mnohdy představy dětí a rodičů o budoucnosti diametrálně liší. Ephram a Andy Brownovi by o tom mohli podat vyčerpávající svědectví…

Všude žijí lidé. A všude by měli žít podle stejných pravidel. Jenomže něco jiného je New York a něco jiného Everwood. To co by bezbolestně pohltila anonymita velkoměsta, to se může v rámci malé komunity změnit v tíživou noční můru. Andy Brown už žije v Everwoodu nějaký ten pátek, a přesto na tyhle nepsané zákony stále naráží. Jsou ovšem věci, které se tolerovat nedají nikde. Jsou situace, které je třeba řešit a vyřešit. Jenže jak to udělat, když každý zúčastněný strká hlavu do písku a na člověka, který mu chce pomoct, se dívá jako na svého nepřítele číslo jedna?

Od vrcholků Skalistých hor až po nejníže položené místo Grand kaňonu vycházejí všechny změny, které se dějí, ze střetu sil. Ale zatímco přírodu mění neúprosná síla vody nebo pohyby pod zemskou kůrou, člověka změní zase jen jiný člověk. Jenže chtějí se vůbec lidé měnit? Není pro ně nakonec pohodlnější zůstat navždy v pozici, ve které se zabydleli? Ovšem změna je život. A to si čas od času musí uvědomit každý. Andy Brown stejně tak jako jeho syn, doktor Abbot stejně tak jako jeho sestra Linda nebo jeho matka Edna…

Každý správný otec miluje svou dceru, a ať už z ní vyroste cokoliv, pro tátu zůstane vždycky tou malou holčičkou s copánky. Holčičkou, které přeje jen to dobré, kterou by nejraději uchránil všech životních malérů a trablů. Jenže i malé holčičky ( o těch větších ani nemluvě) mají svůj život, svůj svět, a jejich představy o něm se mnohdy nemusí tak zcela krýt s představami jejich otců. Co pak z takového – někdy spíš tušeného, někdy naopak ostře vyhroceného – střetu vzejde, o tom by mohli oba everwoodští doktoři vyprávět…

A víra tvá tě uzdravila… Jak by bylo krásné, kdyby tato věta platila vždy a všude. Jenže, bohužel, mnohé životní maléry a trable se tak snadno řešit nedají. Zázraky se už dnes dějí velice zřídka a fyzikální zákony se silou víry lámat nedají. Mají se o tom přesvědčit i všichni obyvatelé Everwoodu, kteří spojili své síly, aby zdolali nezdolatelné. Víra se však, jak známo, vyskytuje nejčastěji ve společnosti naděje a lásky. A láska dokáže i to, co se na první pohled zdá zcela nemožné…

Městečko Everwood se pyšní řadou pamětihodností a kuriozit – mimo jiné momentálně i luxusem tří doktorů! Přitom ještě donedávna tady stačil všechny zdravotní problémy místních pohodlně vyřešit lékař jeden – starousedlík doktor Harold Abbott. Ostatně ten není dodnes vůbec přesvědčen o tom, že přítomnost dvou ostatních je v tak malé lokalitě jakou je Everwood zcela nezbytná. Jenže život přináší nejrůznější události. A ta, která jednoho rána otřese celým městečkem, má usvědčit doktora Abbotta z omylu…

V životě nás někdy potkají okamžiky jako vystřižené z učebnice psychologie. Okamžiky, které si říkají o jednu jedinou správnou reakci. Jenomže my všichni jsme jen lidé a vždycky neodpovídáme představám, které o nás svět má. A tak v takových okamžicích zjišťujeme, že pravda má svou vlastní cenu, o které se nesmlouvá. A musíme se rozhodnout, jestli jsme ochotni ji zaplatit. Tak jako to brzy budou muset udělat Linda Abbottová a doktor Andy Brown…

Nedobře je člověku samotnému. To je známá věc. A můžeme žít uprostřed nejrušnější společnosti, můžeme mít spoustu přátel a kamarádů, přece každý z nás podvědomě touží po té jedné jediné nejbližší, spřízněné duši. Najít ji mezi těmi několika miliardami lidí na světě není lehké. Ale mnohdy je pak daleko těžší ji získat. Ve filmu, tedy v tom správném romantickém filmu s happy endem, se to většinou podaří. V životě to bývá mnohem složitější. Everwood je momentálně takovými dramaty přímo nabit: Andy a Linda, Ephram a Madison, Justin a Kirsten… A kdoví, jestli jsme ještě na některá nezapomněli…

Čas letí a Brownovi budou v Everwoodu slavit už druhý Den díkůvzdání. A měly by to být pohodovější, šťastnější svátky než ty loňské, v jejichž průběhu bylo prázdné místo u slavnostního stolu ještě příliš bolavou připomínkou nedávné tragédie. Měly by být, protože čas, jak známo, rány hojí. Podle všech příznaků to však ani letos nebude o mnoho lepší. A to nejen u Brownových. Jak se zdá, domovům obou místních lékařů se v poslední době klid a pohoda vyhýbají velkým obloukem. Nejhorší na tom ovšem je, že si za to tak trochu mohou oni sami. I když jim samozřejmě jde jen o jediné: chránit své děti před úklady zlého světa…

Rodiče a děti, děti a rodiče… Kolik už bylo na toto téma řečeno slov, a přece je tenhle vztah vždy znovu a znovu podrobován zkouškám. A čím víc se ti dotyční mají rádi, tím pro ně bývají ty zkoušky těžší. Brownovi se přes všechno to hašteření a občasné neshody rádi mají. Jenomže zjištění, že Andy chce urvat od života ještě kousíček štěstí, to je skutečnost, se kterou se zřejmě nějak nepočítalo. A Abbottovi? Tahle dokonalá rodinka se najednou rozpadá jako domek z karet a bůhví, jestli se ještě někdy podaří dát ji dohromady…

Každý z nás se občas ocitne na křižovatce a musí se rozhodnout, jak dál. V rodině, v lásce, ve škole, ve sportu, v životě vůbec. Každý z nás samozřejmě ví, jak by se měl svět točit, jenže on nás vždycky neposlouchá. A tak jsme někdy nuceni dělat kompromisy. Ale i to je umění svého druhu. A musí se mu naučit jak Efram s Madison, tak Andy s Lindou nebo Edna s Amy…

Říká se, že láska je slepá. Milující člověk vidí předmět své touhy v těch nejrůžovějších barvách, nevidí na něm chyby, bývá pro něj vzorem dokonalosti. Jenže tahle slepota lásky má i druhou tvář. Jsme-li zaslepeni láskou, přestáváme vnímat věci kolem sebe. Zapomínáme, že existuje okolní svět a v tom světě lidé, kteří možná potřebují naši pomoc. To, že si o ni neřeknou, ještě neznamená, že ji neočekávají. A občas musí přijít náraz, abychom si to uvědomili. Andy a Efram Brownovi mají něco podobného velice brzy zažít…

Lidský život je složený ze samých „poprvé“. První krůčky, první zub, první školní den, první láska… Některá ta „poprvé“ námi jen proletí, jiná si však uchováváme v paměti navždy. První naplnění milostného vztahu je určitě jedním z nich. Měl by to být nejkrásnější okamžik našeho života. Měl, ale mnohdy nebývá. A čím víc se člověk snaží, tím bývá hůř. Protože krása a pohoda se nedají vynutit, jak mají Amy i Efram brzy poznat na vlastní kůži…

Žádný lidský vztah není jednoduchý. Každý z nás si do něj přináší svůj pohled na svět, svoje problémy, zkrátka celou svoji minulost. A mnohdy – když malinko pomine prvotní okouzlení a člověk je zase schopen vidět předmět své touhy trochu objektivnějšíma očima – bývá nejtěžší tyhle různorodé prvky skloubit. Na této životní křižovatce se teď ocitají nejen Amy s Tommym, ale i Madison s Eframem a Andy s Lindou…

Láska hory přenáší. A je-li opětovaná, vzájemná, nemělo by pro ni být nic na světě nepřekonatelnou překážkou. Jenomže šedivá je teorie a zelený je strom života. Neboť každý si s sebou nese svou minulost. Své radosti i starosti, vztahy i problémy… S tím vším je třeba se vyrovnat. A někdy je to věru přetěžké. Ať je to vinou věkového rozdílu (jako v případě Eframa a Madison) či rozdílného společenského zázemí (jako u Tommyho a Amy), nebo malého červíčka žárlivosti, který nečekaně, o to bolestivěji však zahlodá (jako u Andyho a Lindy).

A vzali se a žili spolu šťastně až do smrti… Happy end je krásná věc, život však na něj bývá hrozně skoupý. V životě mnohdy stačí úplná maličkost, aby se vztah dvou lidí, který vypadal tak nezničitelně, zhroutil jako domeček z karet. Amy a Tommy… Efram a Madison… Andy a Linda… Každý z nich ještě před nedávnem věřil, že našel lásku svého života. A najednou to vypadá, jako kdyby v Everwoodu řádil nějaký bacil, který zabíjí každý milostný vztah, jenž se mu připlete do cesty…

Láska je mocná čarodějka, ale někdy selže i její mocné kouzlo. Protože okolní svět nás determinuje víc, než si jsme ochotni připustit. Kdyby se byli Efram s Madison potkali na opuštěném ostrově, asi by jejich lásce nestálo nic v cestě. Jenomže žijí ve společnosti lidí, nota bene na malém městě, jehož měřítka jsou ještě vyhraněnější než anonymního velkoměsta. Proto se museli rozejít. Jako dospělí, rozumní lidé. To však neznamená, že je to méně bolí. Ovšem nejsou sami, kdo tím rozchodem trpí…

Strach má velké oči. A moc těžko se proti němu bojuje. Protože strach je záležitost emotivní, citová, neplatí na něj logika ani zdravý rozum. A nejhorší ze všech strachů je strach o někoho blízkého. Strach o sebe je člověk schopen překonat. Ale je-li ohrožen někdo, na kom nám záleží nejvíc na světě, pak jde rozumné uvažování stranou. A takový strach teď vládne Everwoodu. A stokrát může doktor Abbott všem těm vyděšeným lidičkám opakovat, že žádné nebezpečí nehrozí, ani nehrozilo. Říká se mu to ostatně čím dál tím hůř. Neboť – ač nerad – jim musí dát zapravdu v jednom: měli právo to vědět…

Buď – anebo… Celý lidský život je vlastně jedno velké rozhodování. Pravda, drtivá většina z nich se týká věcí malých, chvilkových, bezvýznamných (i když mnohdy právě ta na první pohled úplná maličkost může dát našemu životu zcela jiný směr, že). Jsou však rozhodnutí evidentně zásadní, v jejichž případě člověk od samého počátku ví, co je v sázce. O to bývají těžší. A před takovými teď stojí téměř všichni naši hrdinové. Doktor Abbott a Linda se budou muset rozhodnout, co dál, když jim pojišťovna vzala možnost léčit. Efram a Amy se musí pokusit najít cestu z patové situace, v níž se jejich vztah ocitl. A Andy Brown bude opět stát před dilematem, zda se pustit do možná předem ztracené bitvy…

Každý člověk má v životě milníky, které mu dávají příležitost zamyslet se nad cestou, kterou dosud ušel a podívat se, kam ta cesta pokračuje. Při troše štěstí přináší pohled dopředu víc radosti než rekapitulace minulosti. Ale každý to štěstí nemá. Andy Brown se připravuje na možná nejtěžší operaci svého života. Ale věří mu jeho pacient? A věří on sám sobě? Na Eframa čeká konkurs na letní klavírní školu. Ale má vůbec smysl se jej zúčastnit? A doktor Abbott? A Amy? A Bright? Každý z nich má v těch horkých letních dnech důvod bilancovat. A výsledky toho bilancování nevypadají právě růžově…

Jak se ten život mění! Ještě před chvílí měl Everwood tři doktory, dnes, po zásahu tak říkajíc „shůry“, je tu jediným místem, kam mohou přicházet nemocní pro pomoc a radu, ordinace doktora Browna. (A přicházejí sem i takoví, z jejichž návštěvy, po pravdě řečeno, nemá Andy právě velkou radost.) Co si však má počít člověk, jemuž vzali jeho povolání? Harold Abbott ovšem není muž, který by se vzdával bez boje. Když mu zakázali léčit, uživí se jinak. Jenže naši moudří předkové neříkávali marně: „Ševče, drž se svého kopyta!“

V tomto Making of Feature, který je součástí DVD, producenti diskutovali o tom, jak si vybrali, koho obsadit do určitých rolí, zatímco herci diskutovali o tom, jak se cítili, když si poprvé přečetli pilotní díl. Tom Amandes a Chris Pratt nás také provedou s průvodcem. Kromě toho se diskutuje, proč show přesunula místa po pilotech.

Dva roky už strávili Brownovi v Everwoodu, kam se Andy s dětmi přestěhoval po tragické smrti své ženy. Nebyly to lehké roky a mnohdy se zdálo, že opustit velkoměsto byla ta největší chyba v jejich životě. Ale vzedmuté vášně časem opadly, hrany se ohladily, bouře přehnaly… A tenhle zapadlý kout světa se nenápadně, pomalu, ale přece jen začal stávat jejich domovem. Na počátku třetího roku to dokonce vypadá, že Brownovi rozmnožili řady šťastných, spokojených místních rodin. Jenomže není všechno zlato, co se třpytí. A první ránu tomu idylickému obrázku zasadí Efram, jehož návrat z osmitýdenní letní hudební školy vůbec nevypadá tak, jak si všichni představovali. Ostatně ani okolnostmi mírně vynucené společenství doktorů Browna a Abbotta zatím nenese příliš sladké plody…

Idyla se nekoná. Tak by se dala stručně vyjádřit situace, v níž se všichni naši hrdinové na konci prázdnin a na začátku nového školního roku ocitli. Ba naopak, dokonce se zdá, že všechno, čeho bylo za uplynulá léta dosaženo – smíření, vzájemné porozumění, klid v osobním i pracovním životě – je opět nenávratně pryč. Jako by navzájem nedokázali najít společnou řeč – a nejenom v rodině Brownových. A aby toho všeho nebylo málo, ještě se oba doktoři budou muset vyrovnávat s následky Haroldova opravdu tvrdého kousku, jímž se mu podařilo etablovat ve městě „nekalou konkurenci“.

Je to jeden z nejzákladnějších lidských instinktů. Ostatně nejen lidských, že. Je tak přirozený jako jídlo nebo dýchání. Majetnický pud. Hájit si území. Něco nebo někoho prohlásíme za svoje – a označíme si to. Řekneme, že tohle patří nám a nikomu jinému. A cítíme-li se ohroženi, zaútočíme. Ne vždy se nám ovšem podaří si ten náš píseček uhájit. Amy ze své bitvy o Eframa vyjde možná vítězně. Andy a Harold na tom budou se svou ordinací o poznání hůř.

Zdá se to tak prosté: lhát se nemá. Nikdy a nikomu. Ani dítěti, ani milence, ani pacientovi. Mluv pravdu, piš pravdu, hlásej pravdu. Jenomže co když ta pravda může bolet? Co když ublíží? Nebo co když náš protějšek k té pravdě prostě ještě nedozrál? Protože i to je možné. Jakými slovy například – tváří tvář zvídavým desetiletým očím – vysvětlit, k čemu že se používá ta podivná věcička, která nápadně připomíná mikrofon a válí se mamince pod postelí? V každodenním životě je situací, kdy to jednoho nutí zalhat – nebo alespoň neříct plnou pravdu – víc než dost. A ani takový ostřílený kozák, jakým nepochybně po letech praxe doktor Brown je, nedokáže vždycky najít tu správnou míru. Jak to potom chtít od těch, kteří se v životě mají ještě hodně, hodně co učit.

V životě je vždycky něco za něco. Každá lidská existence je vlastně nekonečným sledem větších či menších obětí. Většinou má samozřejmě člověk možnost volby, a záleží jen na něm, co je čemu ochoten obětovat. Efram například ví, že chce-li se stát vynikajícím klavíristou, musí jít stranou spousta věcí, bez nichž si jeho vrstevníci nedokážou život představit. Ví ale také, že něčeho by se vzdát nechtěl: lásky, přátelství. Pak jsou ovšem případy, kdy se nás osud neptá, co bychom chtěli. Kdy prostě rozhodne za nás bez nás. A nám pak nezbývá než se takové situaci postavit čelem a bojovat. Tak jako to už pět let dělá Amanda Hayesová, nejnovější známá doktora Browna.

Každý rodič nejlíp ví, co je pro jeho ratolest nejlepší, a je odhodlán to prosadit za každou cenu. Pravda, čím je ta ratolest starší, tím to bývá těžší. Neboť její představy o budoucím životě se od těch rodičovských často diametrálně liší. Oba naši doktoři mají o budoucnosti svých dětí jasno: Efram půjde na Julliard, nejlepší hudební školu na světě, Amy na prestižní univerzitu Princeton. K tomu konec konců oba dotyční léta směřovali, není co řešit. Jenomže šedivá je teorie a zelený je strom života. A Andy s Haroldem najednou zjišťují, že všechno je jinak.

Asi to vůbec nejtěžší ve vztahu rodičů k jejich ratolestem je uvědomit si, že jejich děti přestávají být dětmi. Že se dostávají do věku, kdy chtějí – a hlavně mají právo – o některých věcech, týkajících se jen a pouze jich, rozhodovat sami. A že k těmto věcem patří otázky intimního života, o tom jistě není pochyb. Každý rodič je ovšem přesvědčen, že jen on ví, kdy nastane ta pravá chvíle, aby jeho dítě překročilo tento pomyslný práh dospělosti. A zjištění, že ono „dítě“ se v této tak choulostivé záležitosti již vydalo vlastní cestou, je pro každého z nich šokem. Andyho a Harolda nevyjímaje.

Naděje je komodita, s níž by se nikdy nemělo šetřit – ani v těch nejbeznadějnějších případech. Andy Brown se tímto krédem řídí celou svou praxi a zdá se, že život mu zase jednou dává za pravdu. Žádný div, že je mu Amanda Hayesová, které po pěti strašných letech svitla jiskřička naděje, tak vděčná. Jenže má vůbec ta jiskřička šanci rozhořet se v plamen? A je to, co Amanda k Andymu cítí, opravdu jenom vděčnost?

Člověk většinou touží po tom, co nemá. Každému jen trochu všímavému jedinci musí být dávno jasné, že Nina pociťuje k Andymu Brownovi víc než jen sousedské přátelství. A mladý doktor Jake rozhodně nechodí k „Tetě Bětě“ jen kvůli té skvělé dýňové polévce. Jenomže, jak se zdá, touha žádného z nich nemá příliš velkou šanci dojít naplnění. To Efram s Amy to mají jednodušší. Oba vědí, co chtějí, a oba chtějí totéž. Tedy alespoň jsou o tom pevně přesvědčeni. Podvědomí ovšem hraje v lidském životě možná větší roli, než jsme si ochotni přiznat. A Efram s Amy nejsou žádnou výjimkou.

Už český klasik pravil, že je „lépe v mylné naději sníti, nežli odhalit budoucnost a poznat strašlivou jistotu“. Jenomže člověk je od přírody bytost zvídavá a stále se snaží poznat i věci, které mu zůstávají milosrdně utajeny, ač tím mnohdy riskuje, že ohrozí to, co má. Efram miluje Amy a je s ní nevýslovně šťastný. A přece neodolá pokušení udělat cosi, co může jejich vztah vážně narušit. Andy Brown je skvělý doktor a na lékařské etice mu celý život záleželo jako na máločem. A přece se najednou vydává na cestu, odkud možná není návratu.

I malé věci mívají nedozírné následky, a s pocitem viny se moc těžko žije. Jenže co se stalo, nedá se odestát. Člověk se může jen omluvit a věřit, že ten, komu bylo ublíženo, pochopí a odpustí. Ani Efram, ani Amy by nechtěli o svou lásku přijít. Jenomže Eframův nerozvážný čin pošramotil jejich vztah natolik, že se budou jen velmi těžce vracet tam, kde byli dřív. A Andy a jeho nečekané vzplanutí ke vdané ženě, navíc manželce jeho pacienta? O tom, jakým soustem by tato událost byla pro obyvatele maloměsta, nebo nedej bože pro lékařskou komoru, která dokáže zbavit doktora praxe pro mnohem menší prohřešky, by nemohl mít pochyb ani ten největší optimista. A tím Andy již dávno není.

Málokdo má to mimořádné štěstí, že jeho první láska je i jeho láskou poslední, celoživotní. Lidská existence se většinou odvíjí v permanentním hledání toho pravého partnera, je plná setkávání a rozchodů a nových setkávání… A tady je – alespoň pro některé jedince, k nimž kupodivu patří i na první pohled sebejistý a suverénní doktor Jake – jádro pudla. Jak říct té jisté, že není tou pravou? Riskovat pláč, scénu, hysterii nebo alespoň bolest dříve milované bytosti? Do takhle kyselého jablka se někdo prostě zakousnout neumí. A řeší to cestou nejmenšího odporu. Jako Jake.

Malé město má své zákony, které je třeba – v zájmu vlastního klidu – ctít a respektovat. K tomu nejdůležitějšímu samozřejmě patří žít tak, abych nezavdával podnět k drbům. Neboť spoléhat na to, že v místě, kde se všichni léta znají a jeden druhému vidí do talíře, lze něco utajit, je čiré bláznovství. Andy Brown si tuto skutečnost velice dobře uvědomuje. A snad i proto se bojí legalizovat vztah, do nějž tak nečekaně spadl. Jenomže žít na zapřenou se dá jen chvíli.

Naučit se překonávat strach. To je asi v životě to nejdůležitější. Ne strach z nadpřirozena nebo zlých lidí. Strach sám ze sebe. Z následků svých rozhodnutí. Z toho, že udělám-li to, co se mi momentálně strašně moc udělat chce, mohu tím ublížit někomu blízkému. Amanda ví, jak moc má její syn rád svého tátu a bojí se, jak přijme její nový vztah. Ani Nina, ta samostatná, vždy tak racionálně uvažující Nina se nedokáže zbavit obav z toho, že se Sam upne na někoho, kdo jej možná zase opustí. A Hannah? Tu strach z její potenciální dědičné choroby svazuje natolik, že ji zbavuje chuti naplno žít. Jenomže žít se musí a člověk by měl být vděčný za každý krásný den.

Překvapení mohou být různá. Příjemná, nepříjemná… Anebo taková, která v sobě obsahují ode všeho kousek. Ta nejvíc odpovídají životu, který také většinou nebývá černobílý. Každý z našich hrdinů je shodou okolností téměř ve stejné chvíli nějakým překvapením zaskočen. A každý se s ním musí vyrovnat po svém. Nejtěžší to zřejmě mají Brightova matka a Amy, ale ani Amanda nebo doktor Brown, v nichž se mísí rozporuplné pocity, to nemají právě lehké. Jenomže, jak říká Andy, člověk se nemůže smířit se světem, v němž by scházela naděje na lepší budoucnost. Ať prošel jakkoli trpkou zkušeností, je vždy schopen jít dál. A to je na lidském duchu to úchvatné.

Chybovat je lidské. Jsou ovšem chyby a chyby. Některé člověk páchá, aniž by o nich příliš přemýšlel, prostě nemůže jinak. Vezměme třeba Brighta. Musel utrpět hodně tvrdý náraz, aby si uvědomil, že ten jeho poněkud lehkovážný vztah k dívkám není – nebo by alespoň neměl být – nic normálního a že by se měl změnit. Pak jsou ovšem činy, jichž se člověk dopouští takříkajíc po zralém uvážení, mnohdy „pro dobro“ toho, koho se daná věc týká. A zjištění, že to byla chyba, že se to mělo řešit jinak, většinou hodně bolí. Jako teď Andyho Browna to utajené Eframovo otcovství.

Čím to, že ty nejlépe míněné činy se někdy zvrtnou ve svůj pravý opak, ne-li přímo v katastrofu? Když tehdy Andy Brown žádal Madison, aby odjela z Everwoodu a ušetřila Eframa zprávy o svém těhotenství, měl na mysli jen blaho svého syna. Chlapci na prahu dospělosti by přece, jak Andy věřil, tahle věc nadobro zkazila – nebo alespoň značně zkomplikovala – život. Jakto, že si tak zkušený a světa znalý člověk, jakým doktor Brown nepochybně je, nedokázal uvědomit, co to s jejich vzájemným vztahem udělá, až se Efram někdy v budoucnu dozví, že mohl být – nebo možná je – otcem? Třeba doufal, že tahle chvíle nikdy nenastane. Jenomže ona nastala. A jak už to tak v životě bývá, v ten nejnevhodnější okamžik.

Když někoho milujeme, máme tendenci ho chránit. Odehnat od něj všechno zlé, protože věříme, že to je pro něj to nejlepší. A že pohodou, kterou svému milovanému objektu zajistíme, vykoupíme i pohodu vzájemnou. Jenomže ono to tak většinou nefunguje. Každý člověk si chce o důležitých věcech svého života rozhodovat sám. A každý těžce nese zjištění, že byl z takového rozhodování – ať už z jakýchkoliv důvodů – vynechán. Proto nemůže Efram otci odpustit jeho někdejší zásah u Madison. Daleko horší je ovšem pro něj zjištění, že lidí, kteří věděli a mlčeli, bylo zřejmě mnohem víc.

Od přátelství bývá jen krůček k lásce. Lásku zpátky v pravé přátelství však dokáže proměnit jen velmi málo lidí. Málokdy se její ukončení koná za obapolného souhlasu, a v tom, kdo si je nepřál, vždycky zůstane pocit hořkosti, bolesti a křivdy. Snad proto se Andy celou tu dobu, co žije v Everwoodu, podvědomě brání tomu, aby se pro něj Nina stala něčím víc než dobrou kamarádkou, spolehlivou sousedkou, ochotnou podat za každé situace pomocnou ruku. Jejich přátelství je pro něj příliš cennou devízou, než aby je dokázal něčím ohrozit. A proto je tak nepravděpodobné, že k sobě Efram s Amy po svém rozchodu ještě dokážou najít cestu. I když by si to jistě oba přáli.

Jednou jsi nahoře, jednou dole? Málokteré rčení vystihuje životaběh většiny lidí tak stručně, přesně a výstižně. Ještě nedávno byl Efram na vrcholu. Měl nakročeno ke skvělé kariéře klavírního virtuoza, svět mu mohl ležet u nohou. Na rozdíl od Brighta, jehož už málem všichni odepsali. Nikdo nepředpokládal, že by si mohli vyměnit role. A přece to teď vypadá, že tou ztracenou existencí, o jejíž budoucnost se Andy právem bojí, bude právě Efram. U Brownů je neveselo, Abbottovi by se mohli radovat. Kdyby jim ovšem škodolibý osud výměnou za Brightovo polepšení neuštědřil jinou, daleko tvrdší ránu. Neboť proti nemoci, která tak nečekaně a zákeřně přepadla Rose, vypadají najednou všechny jejich dosavadní problémy malicherně a bezvýznamně.

Jsou chvíle v životě lidském, kdy všechno šlape jak má, kdy si člověk může relativně spokojeně užívat všech drobných i větších radostí, které mu osud přihrává do cesty. A jsou naopak chvíle, kdy se nedaří, kdy všechno, čeho se dotkneme, se hroutí, kdy by to každý z nás nejradši zabalil a zalezl někam hodně hluboko. Takovouto životní etapou jakoby teď procházeli snad všichni v Everwoodu. Efram a Amy se definitivně rozešli. Eframův vztah k otci snad ani nemůže být horší, jejich dlouhodobé odloučení je pro oba zřejmě jediné možné řešení. Rosina nemoc nabírá na síle a nebezpečnosti a celá Abbottova rodina se děsí dnů příštích. Těch by se ostatně právem mohl bát i Jake, jehož finanční situace, jak náhle s překvapením zjišťuje, není ani zdaleka tak dobrá, jak věřil. A jako by toho všeho nebylo dost, zdá se, že jsou sečteny i dnové Tety Běty, neboli restaurace, kam se všichni tři naši doktoři s takovou oblibou chodívali nejen najíst, ale i pohádat.

V manželství bývá kritickým rokem ten sedmý. Pro doktora Browna a jeho „manželství“ s malebným coloradským městečkem Everwood je to, jak se zdá, rok třetí. Všechno to, co se v něm událo, jej utvrzuje v přesvědčení, že opustit velkoměsto byla největší chyba jeho života. Že tu nemá co dělat. Když si rekapituluje ta tři zdejší léta, vidí jen to špatné: nezachránil život Colinovi, ani zrak reverendovi, zklamal v lásce, Linda kvůli němu odjela do Afriky, zapletl se s ženou vlastního pacienta, zničil svůj vztah se synem. A co víc, vzdal se chirurgie, která byla smyslem jeho života. Jenomže snad ještě není pozdě. Ještě se mnohé dá napravit a změnit. Nikoli ovšem, zůstane-li v Everwoodu. A Andy je čím dál odhodlanější učinit další závažný životní krok.

Ne vždy člověk ví, jak se v určité situaci zachovat. Přesně to je případ doktora Browna a Niny, kteří po společném polibku čelí vlastní nejistotě. Zatímco ona se musí rozhodnou mezi city k němu a dobráckým Jakem, který s ní plánuje její vysněný restaurant. Doktor Brown ji naopak musí přesvědčit, že to on je ten, s kým by měla strávit další roky svého života, ale právě jeho nerozhodnost je hlavní překážkou. Třeba si vezme k srdci radu pragmatického doktora Abbotta. Abbottův syn Bright netrpělivě vyčkává, až se z prázdnin vrátí Hannah, a do toho shání spolubydlícího. To se hodí jeho sestře Amy, která se během doprovázení matky na chemoterapii zakoukala do pohledného zdravotníka Reida. Reid jde na univerzitu studovat medicínu a zrovna shání ubytování. Do toho se v Everwoodu schyluje k velké svatbě.

Nové začátky mohou někdy vést do stejného cíle. Tak i návrat Ephrama z Evropy navzdory úvodní dobré náladě skončí v zajetých kolejích hádek a neshod s otcem, doktorem Brownem. Mostem mezi oběma znesvářenými tábory v rodině se stává Delia, která se s bratrem schází a klidní otcovy zjitřené emoce. Ephrama ale ještě čeká konfrontace s Amy, kterou svým útěkem do Evropy nechal samotnou a se zlomeným srdcem. Vztahová úskalí musí zdolávat i Bright, který se před Hannah prořekne, že co se týče randění, míval zásadu „třikrát a dost“, což zakřiknutou dívku vede k tomu, že se vyhýbá jejich třetí schůzce.

Život na vysoké škole s sebou nese mnohá úskalí. Amy je na jednu stranu okouzlená, ale současně rozčarovaná šíří možností a nových vztahů na univerzitě. Navíc její nejlepší kamarádka Hannah tráví většinu času s Brightem, k němuž se stěhuje Ephram, jenž se vrátil z Evropy. Amy nechce otevírat staré rány, a tak se trochu natruc otáčí k novým obzorům mimo okruh svých dosavadních přátel. Hannah zase s Brightem objevuje netušené vlastnosti svého přítele, když s ním poprvé jde na velkou studentskou párty. Současně se doktor Brown musí vyrovnat s tím, že se jeho dlouhodobá láska Nina definitivně rozhodla pro jeho kolegu Jakea.

Člověk nemůže utíkat sám před sebou ani před svou minulostí. Proto, když se Ephram rozhodne, že se postaví na vlastní nohy, aby se vyhnul hádkám s otcem, nevyhnutelně se vrátí ke hře na piano. I když si myslí, že se mu podaří udržet si coby učitel hraní na piano odstup, právě setkání s nezvladatelným, ale nepopiratelně geniálním žákem Kylem ho přesvědčí o opaku. Mezitím jeho sestra Delia chce oživit své židovské kořeny a žádá otce, aby mohla mít bat micva, tradiční obřad značící přechod dívek k dospělosti. Doktor Abbott chce pomoci své ženě Rose ke znovuzvolení na post starostky Everwoodu, ale současně s obavami očekává výsledky jejího posledního vyšetření, které by mělo přinést definitivní jistotu, zda léčba její rakoviny byla úspěšná či ne.

Nesmyslný dogmatismus může mít dalekosáhlé důsledky pro život lidí, kteří se v něm nerozumně zhlédnou. Cudná Hannah, která jako děvče ze správné části Ameriky odmítá předmanželský sex, tak sice myslí, že její vztah s ranařem Brightem hladce překonává jakékoli překážky. Jenže světaznalý Bright cítí, že mu něco chybí; něco bez čeho si vztah prostě nedokáže představit. Doktor Brown nachází pomalu cestu zpět k synovi Ephramovi, když je oba pozve na víkendový výlet pod stan doktor Abbott. Amy je zmítaná nejistotou, na čem je s Reidem, když se utvrdila, že není gay, ale také že není jediná dívka, která usiluje o jeho pozornost.

Ve vzduchu je cítit změna. Některé změny se daly očekávat – Efram se od otce dozví, že v životě Amy se zřejmě objevil někdo nový, a nemá z toho vůbec radost. Některé změny jsou náhlé a neodvratné – Rose se musí za pomoci Harolda vyrovnat s politickou prohrou. Některé změny jsou zase pozvolné a blahodárné – jako když si Efram díky Kylovým problémům možná uvědomí něco víc o těch svých. No a poslední druh změn patří spíš do kategorie zbožných přání – jako touha Niny, aby Andy a Jake překonali problémy a spřátelili se.

Někdy je zkrátka všechno špatně. Matka Hannah přijíždí do Everwoodu s jitřivou zprávou, která rozčeří poklidné vlny městečka. Hannah je zoufalá, má pocit, že ji matka zradila, a Bright se neukáže jako úplně nejlepší utěšitel. Andy si získá důvěru nové pacientky. Ta nemůže odpustit svému otci, že jí celý život tajil důležitou věc. Andymu neujde podobnost s vlastní rodinnou situací a najde v sobě sílu požádat Eframa o pomoc. Existuje naděje, že se tento lékařský případ pro oba stane očistnou zkušeností, kterou tolik potřebují?

Loučení bývá málokdy příjemné – a co teprve když se jedná o Hannah, kterou v rodině Abbottových všichni berou jako vlastní. Bright ztrácí přítelkyni, Efram a Amy nejlepší kamarádku. Hannah sama v sobě dusí přání zůstat v Everwoodu, kde prožívá první velkou lásku, protože ví, že by se měla vrátit domů a být oporou matce. Co zvítězí? Aby toho nebylo málo, zdá se, že všichni zralí muži v Everwoodu chytili druhou mízu a pouštějí se do adrenalinových sportů. Jejich riskování bohužel nezůstane bez následků…

Vztahy dokážou pořádně zamotat hlavu a nejinak je tomu v Everwoodu. Navzdory své zamilovanosti Efram zjišťuje, že se pro Amy stal svého druhu nejlepší kamarádkou. Což je podivné, protože když spolu jednoho dlouhého večera zůstanou sami, stane se něco nečekaného. Nině se zdá, že se Jake chová podivně. Jeho chování se má ale už brzy vysvětlit a nebudou to dobré zprávy… Brightovi se zase nelíbí, že si stydlivá Hannah nepřipadá krásná. A tak se rozhodne to vyřešit po svém – klukovsky a fikaně, vtipně a zároveň láskyplně.

Překážkám a problémům ve vztahu čelí občas každý. Nina a Jake, Efram a Amy, Hannah a Bright – ti všichni se musí rozhodnout, jestli chtějí být spolu, jestli jsou si svým vzájemným vztahem jistí. Ať už jsou události, které jim brání ve štěstí, staré pár dní nebo pár let. Městečko zatím žije úspěchem Irvingovy knihy – doktor Brown v ní však objeví svůj portrét, a to nepříliš lichotivý. Jak se to projeví na jeho vztahu k Irvingovi, k sobě samému a ke svému okolí?

Studium na vysoké otevírá nové obzory pro Amy, která se zhlédne ve své emancipované profesorce Laurie Fieldsové. Na její návrh začne Amy pracovat jako dobrovolnice v centru plánovaného rodičovství, což vede k velké hádce mezi Amy a její katolicky upjatou kamarádkou Hannah. Doktor Abbot s Rose cítí úzkost z toho, že se jejich děti rozprchly na vysokou a už se nemají o koho starat. Rozhodnou se do svého rodinného domku vnést trochu života adopcí dítěte z nějaké země třetího světa. Zatímco Irv je na turné se svou čerstvě vydanou knihou, Edna má záchvat úzkosti a skončí v nemocnici. Do toho se Ephram dozvídá, že zemřel jeho učitel piana, což ho vede k přehodnocení postoje vůči nástroji, který kdysi miloval, ale na nějž zanevřel.

Každý upíná své naděje k určitým snům či metám, ale když pak má dojít k jejich naplnění, výsledek málokdy vypadá dle očekávání. Nina tak sice má Jakea zpátky z odvykací léčby, ale zjišťuje, že pořádně neví, jak jeho problému čelit. Amy zase vidí možnost, jak udělat dojem na svou profesorku Fieldsovou, když zjistí, že její otec by mohl začínající doktory vyučovat zákrok potratu. Jenže odpověď, které se jí dostane, jí připraví nečekané komplikace. Ephram zase chce pomoci svému studentovi piana Kyleovi, aby se sblížil se svým otcem. Jenže výsledkem je hlavně Ephramův vlastní pocit marnosti ze vzpomínky na vlastní dítě, které opustil.

Vyjet ze zaběhnutých kolejí člověku otevře oči. Doslova na vlastní kůži to poznají Bright a Hannah, když se pokusí dostat do svého usedle ospalého vztahu nový impuls aktivity. Také Ephram je vykolejený, když jeho snaha o obohacení Kyleova společenského života vede k definitivnímu potvrzení tušené podstaty zakřiknutosti a nejistoty mladého hudebního génia. Podobně i Ephramův otec, doktor Brown, dojde k přehodnocení svých lékařských postojů, když ho mladá dívka, jejíž rodinná anamnéza předvídá vysoké riziko rakoviny prsu, požádá o preventivní mastektomii.

Stačí náhoda a náš život se začne ubírat novým směrem. Když se doktor Jake Hartman stane svědkem automobilové havárie opilého řidiče, rozhodne se v Everwoodu zřídit skupinu pro pomoc odvykání závislostí. Horské maloměsto ale není zrovna zvyklé na to, že by se tajemství a problémy jeho obyvatel vyvěšovaly na odiv druhým. Amy a Hannah cítí, že se jejich přátelství rozplývá a pokusí se ho zachránit několika schůzkami, které ovšem ještě více ukáží závratné rozdíly v jejich názorech. A doktor Abbott je šokován, když doma najde Rose v družném hovoru s cizím mužem a oba jsou pod vlivem marihuany.

Jakeův plán na odvykací skupinu v Everwoodu má nečekaný úspěch, který by dokonce mohl přesáhnout hranice městečka. Tváří v tvář Jakeově novému vytížení se Nina rozhodne jít proti tradicím a prostě ho požádat o ruku. Ephramův talentovaný student Kyle má před přijímacím pohovorem na prestižní uměleckou školu Juilliard, což Ephrama vede ke zpytování vlastních promarněných šancí. Otec mu proto zařídí setkání se slavným klavírním virtuosem, který by se mohl za něj přimluvit. A Bright, jehož sužuje sexuální abstinence ve vztahu s Hannou, je postaven před smyslné pokušení.

Lži, lži, lži. Je tak snadné zalhat a vyhnout se tak alespoň na chvíli odpovědnosti nebo nepříjemné pravdě. Problém je v tom, že po odhalení jsme zpravidla ve stejné nebo větší bryndě než předtím. To zjišťuje Bright, který až teď plně pochopí důsledky své nevěry, Harold, který ve snaze potěšit Rose trochu přikrášlil žádost o adopci, i Reid, který se rozhodl pomoci si k lepším studijním výsledkům tahákem. Edna a Irv se na turné v San Diegu setkávají s Irvovou dcerou Cassie – i ona však bude nucena přestat sama sobě lhát, chce-li být šťastná…

Reid se rozhodne potíže ve škole řešit způsobem, který všechny jeho kamarády šokuje. Ani Reidův radikální krok však bohužel nedokáže scelit vztahy, které se už jednou rozbily – Hannah nemůže odpustit Brightovi nevěru a Rose se stále zlobí na Harolda kvůli jeho podvodu. Díky tomu, že jsou oba v nemilosti, k sobě však Harold a Bright po dlouhé době dokážou najít cestu. Nina a Andy zjistí, že jejich vzájemný vztah ještě stále přesahuje meze přátelství a nevědí, co si se svými city počít…

Když jsme nešťastní a nerozhodní, je lepší jednat a zjistit, co se stane, než nedělat nic. Tím se aspoň řídí hrdinové Everwoodu. Reid začíná nový život, Hannah se odhodlá jít na první rande po rozchodu s Brightem a Delia se musí vyrovnat s tím, že její bat micva připadá na datum oslavy narozenin nejoblíbenější spolužačky. Nejtěžší rozhodování čeká Ninu: ve chvíli, kdy si vůbec neví rady se svými city k Andymu, dostane od Jaka výzvu, která se neodmítá.

Zdá se, že everwoodské štěstí se směje na ty, kdo měli dosud v srdečních záležitostech spíše smůlu. Hannah pomalu začíná nalézat ztracenou rovnováhu a Efram po dlouhé době narazí na dívku, která se mu opravdu líbí. Edna a Irv se po vyčerpávajícím turné s knihou rozhodnou užívat si důchodu cestováním. Osud je naopak nemilosrdný k Andymu, který zjistí, že Nina se zřejmě definitivně rozhodla opustit Everwood. Vše se zkomplikuje, když Brownovy přijede navštívit osoba, kterou by nečekali ani v nejdivočejších snech?

Ztráta milované bytosti je vždycky bolestná. Málokdy se však stává, aby truchlilo doslova celé město. Nečekané úmrtí jedné z nejvýraznějších osobností Everwoodu je zároveň příležitostí ke sblížení a sdílení veselých i dojemných vzpomínek. Smrt je také impulsem, aby se dlouho skrývané city dostaly na povrch, protože nám připomíná, že než nalezneme ta správná slova, může být příliš pozdě?

Vše jednou končí a závěrečný dvojdíl Everwoodu zakončuje osudy postav opravdu ve velkém stylu. Nina již má sbaleno na odjezd s Jakem do Los Angeles, což jednak zavdává k velkému loučení, ale také k finálním pochybám. Obzvláště, když Nina ví, že doktor Brown pro ni má zásnubní prsten, který jí jen nikdy neměl šanci dát. Amy zase tváří v tvář štěstí, které Ephram prožívá se svou novou přítelkyní Stephanie, začíná mít pochybnosti o tom, zda přece jen Ephrama navzdory všemu stále nemiluje. Delia se konečně má oficiálně stát ženou na obřadu bat micva a doktor Abbott se svou ženou Rose dostanou nečekaný dárek od jedné jeho pacientky.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Druhá část závěrečného dvojdílu čtvrté série definitivně uzavírá oblíbený americký seriál Everwood. Doktoru Brownovi se konečně po letech rýsuje možnost nejen znovu vyjevit své city Nině, ale opravdu s ní být. Před tím ale ještě musí podniknout tajuplnou cestu, o jejímž cíli nikomu nechce říct. Amy si definitivně přizná, že navzdory všemu miluje Ephrama, ale tím se jen ocitá v nelehké situaci, jak mu vlastně svou stálou lásku dát najevo. Hannah se musí definitivně rozhodnout, na jakou vysokou školu půjde. A jaká budoucnost čeká Ephramovu přítelkyni Stephanie?