Každý dobrý skutek musí být vzápětí potrestán, říká jedno cynické rčení. A zdá se, že se opět jednou potvrdila jeho pravdivost. Doktor Brown měl tisíc dobrých důvodů, aby odmítl operovat Colina Harta. Věděl, do čeho jde, znal to obrovské riziko, jemuž sebe i svého pacienta vystavuje. Věřil však, že je tím povinován nejen jemu, ale celému městu. Městu, které se mu stalo domovem. Ale i v tomhle městě žijí jenom lidé. A přízeň lidu je, jak známo, vrtkavá. Od zbožňování k zatracení u něj bývá mnohdy jen zcela nepatrný krůček…

Každý správný rodič je přesvědčen o tom, že právě to jeho dítě je výjimečné, téměř geniální a od Boha nadané. A každý se tudíž snaží napomoct tomu, aby se jeho ratolesti dostalo patřičných možností rozletu. Dlužno ovšem konstatovat, že je to rok od roku těžší. Jen těch příruček a hodnocení škol, co je nutno přečíst! Těch pohovorů s poradci, co je třeba absolvovat! A to už ani nemluvíme o tom, že se mnohdy představy dětí a rodičů o budoucnosti diametrálně liší. Ephram a Andy Brownovi by o tom mohli podat vyčerpávající svědectví…

Všude žijí lidé. A všude by měli žít podle stejných pravidel. Jenomže něco jiného je New York a něco jiného Everwood. To co by bezbolestně pohltila anonymita velkoměsta, to se může v rámci malé komunity změnit v tíživou noční můru. Andy Brown už žije v Everwoodu nějaký ten pátek, a přesto na tyhle nepsané zákony stále naráží. Jsou ovšem věci, které se tolerovat nedají nikde. Jsou situace, které je třeba řešit a vyřešit. Jenže jak to udělat, když každý zúčastněný strká hlavu do písku a na člověka, který mu chce pomoct, se dívá jako na svého nepřítele číslo jedna?

Od vrcholků Skalistých hor až po nejníže položené místo Grand kaňonu vycházejí všechny změny, které se dějí, ze střetu sil. Ale zatímco přírodu mění neúprosná síla vody nebo pohyby pod zemskou kůrou, člověka změní zase jen jiný člověk. Jenže chtějí se vůbec lidé měnit? Není pro ně nakonec pohodlnější zůstat navždy v pozici, ve které se zabydleli? Ovšem změna je život. A to si čas od času musí uvědomit každý. Andy Brown stejně tak jako jeho syn, doktor Abbot stejně tak jako jeho sestra Linda nebo jeho matka Edna…

Každý správný otec miluje svou dceru, a ať už z ní vyroste cokoliv, pro tátu zůstane vždycky tou malou holčičkou s copánky. Holčičkou, které přeje jen to dobré, kterou by nejraději uchránil všech životních malérů a trablů. Jenže i malé holčičky ( o těch větších ani nemluvě) mají svůj život, svůj svět, a jejich představy o něm se mnohdy nemusí tak zcela krýt s představami jejich otců. Co pak z takového – někdy spíš tušeného, někdy naopak ostře vyhroceného – střetu vzejde, o tom by mohli oba everwoodští doktoři vyprávět…

Městečko Everwood se pyšní řadou pamětihodností a kuriozit – mimo jiné momentálně i luxusem tří doktorů! Přitom ještě donedávna tady stačil všechny zdravotní problémy místních pohodlně vyřešit lékař jeden – starousedlík doktor Harold Abbott. Ostatně ten není dodnes vůbec přesvědčen o tom, že přítomnost dvou ostatních je v tak malé lokalitě jakou je Everwood zcela nezbytná. Jenže život přináší nejrůznější události. A ta, která jednoho rána otřese celým městečkem, má usvědčit doktora Abbotta z omylu…

V životě nás někdy potkají okamžiky jako vystřižené z učebnice psychologie. Okamžiky, které si říkají o jednu jedinou správnou reakci. Jenomže my všichni jsme jen lidé a vždycky neodpovídáme představám, které o nás svět má. A tak v takových okamžicích zjišťujeme, že pravda má svou vlastní cenu, o které se nesmlouvá. A musíme se rozhodnout, jestli jsme ochotni ji zaplatit. Tak jako to brzy budou muset udělat Linda Abbottová a doktor Andy Brown…

Nedobře je člověku samotnému. To je známá věc. A můžeme žít uprostřed nejrušnější společnosti, můžeme mít spoustu přátel a kamarádů, přece každý z nás podvědomě touží po té jedné jediné nejbližší, spřízněné duši. Najít ji mezi těmi několika miliardami lidí na světě není lehké. Ale mnohdy je pak daleko těžší ji získat. Ve filmu, tedy v tom správném romantickém filmu s happy endem, se to většinou podaří. V životě to bývá mnohem složitější. Everwood je momentálně takovými dramaty přímo nabit: Andy a Linda, Ephram a Madison, Justin a Kirsten… A kdoví, jestli jsme ještě na některá nezapomněli…

Čas letí a Brownovi budou v Everwoodu slavit už druhý Den díkůvzdání. A měly by to být pohodovější, šťastnější svátky než ty loňské, v jejichž průběhu bylo prázdné místo u slavnostního stolu ještě příliš bolavou připomínkou nedávné tragédie. Měly by být, protože čas, jak známo, rány hojí. Podle všech příznaků to však ani letos nebude o mnoho lepší. A to nejen u Brownových. Jak se zdá, domovům obou místních lékařů se v poslední době klid a pohoda vyhýbají velkým obloukem. Nejhorší na tom ovšem je, že si za to tak trochu mohou oni sami. I když jim samozřejmě jde jen o jediné: chránit své děti před úklady zlého světa…

Rodiče a děti, děti a rodiče… Kolik už bylo na toto téma řečeno slov, a přece je tenhle vztah vždy znovu a znovu podrobován zkouškám. A čím víc se ti dotyční mají rádi, tím pro ně bývají ty zkoušky těžší. Brownovi se přes všechno to hašteření a občasné neshody rádi mají. Jenomže zjištění, že Andy chce urvat od života ještě kousíček štěstí, to je skutečnost, se kterou se zřejmě nějak nepočítalo. A Abbottovi? Tahle dokonalá rodinka se najednou rozpadá jako domek z karet a bůhví, jestli se ještě někdy podaří dát ji dohromady…

Každý z nás se občas ocitne na křižovatce a musí se rozhodnout, jak dál. V rodině, v lásce, ve škole, ve sportu, v životě vůbec. Každý z nás samozřejmě ví, jak by se měl svět točit, jenže on nás vždycky neposlouchá. A tak jsme někdy nuceni dělat kompromisy. Ale i to je umění svého druhu. A musí se mu naučit jak Efram s Madison, tak Andy s Lindou nebo Edna s Amy…

Říká se, že láska je slepá. Milující člověk vidí předmět své touhy v těch nejrůžovějších barvách, nevidí na něm chyby, bývá pro něj vzorem dokonalosti. Jenže tahle slepota lásky má i druhou tvář. Jsme-li zaslepeni láskou, přestáváme vnímat věci kolem sebe. Zapomínáme, že existuje okolní svět a v tom světě lidé, kteří možná potřebují naši pomoc. To, že si o ni neřeknou, ještě neznamená, že ji neočekávají. A občas musí přijít náraz, abychom si to uvědomili. Andy a Efram Brownovi mají něco podobného velice brzy zažít…

Lidský život je složený ze samých „poprvé“. První krůčky, první zub, první školní den, první láska… Některá ta „poprvé“ námi jen proletí, jiná si však uchováváme v paměti navždy. První naplnění milostného vztahu je určitě jedním z nich. Měl by to být nejkrásnější okamžik našeho života. Měl, ale mnohdy nebývá. A čím víc se člověk snaží, tím bývá hůř. Protože krása a pohoda se nedají vynutit, jak mají Amy i Efram brzy poznat na vlastní kůži…

Žádný lidský vztah není jednoduchý. Každý z nás si do něj přináší svůj pohled na svět, svoje problémy, zkrátka celou svoji minulost. A mnohdy – když malinko pomine prvotní okouzlení a člověk je zase schopen vidět předmět své touhy trochu objektivnějšíma očima – bývá nejtěžší tyhle různorodé prvky skloubit. Na této životní křižovatce se teď ocitají nejen Amy s Tommym, ale i Madison s Eframem a Andy s Lindou…

Láska hory přenáší. A je-li opětovaná, vzájemná, nemělo by pro ni být nic na světě nepřekonatelnou překážkou. Jenomže šedivá je teorie a zelený je strom života. Neboť každý si s sebou nese svou minulost. Své radosti i starosti, vztahy i problémy… S tím vším je třeba se vyrovnat. A někdy je to věru přetěžké. Ať je to vinou věkového rozdílu (jako v případě Eframa a Madison) či rozdílného společenského zázemí (jako u Tommyho a Amy), nebo malého červíčka žárlivosti, který nečekaně, o to bolestivěji však zahlodá (jako u Andyho a Lindy).

A vzali se a žili spolu šťastně až do smrti… Happy end je krásná věc, život však na něj bývá hrozně skoupý. V životě mnohdy stačí úplná maličkost, aby se vztah dvou lidí, který vypadal tak nezničitelně, zhroutil jako domeček z karet. Amy a Tommy… Efram a Madison… Andy a Linda… Každý z nich ještě před nedávnem věřil, že našel lásku svého života. A najednou to vypadá, jako kdyby v Everwoodu řádil nějaký bacil, který zabíjí každý milostný vztah, jenž se mu připlete do cesty…

Láska je mocná čarodějka, ale někdy selže i její mocné kouzlo. Protože okolní svět nás determinuje víc, než si jsme ochotni připustit. Kdyby se byli Efram s Madison potkali na opuštěném ostrově, asi by jejich lásce nestálo nic v cestě. Jenomže žijí ve společnosti lidí, nota bene na malém městě, jehož měřítka jsou ještě vyhraněnější než anonymního velkoměsta. Proto se museli rozejít. Jako dospělí, rozumní lidé. To však neznamená, že je to méně bolí. Ovšem nejsou sami, kdo tím rozchodem trpí…

Strach má velké oči. A moc těžko se proti němu bojuje. Protože strach je záležitost emotivní, citová, neplatí na něj logika ani zdravý rozum. A nejhorší ze všech strachů je strach o někoho blízkého. Strach o sebe je člověk schopen překonat. Ale je-li ohrožen někdo, na kom nám záleží nejvíc na světě, pak jde rozumné uvažování stranou. A takový strach teď vládne Everwoodu. A stokrát může doktor Abbott všem těm vyděšeným lidičkám opakovat, že žádné nebezpečí nehrozí, ani nehrozilo. Říká se mu to ostatně čím dál tím hůř. Neboť – ač nerad – jim musí dát zapravdu v jednom: měli právo to vědět…

Buď – anebo… Celý lidský život je vlastně jedno velké rozhodování. Pravda, drtivá většina z nich se týká věcí malých, chvilkových, bezvýznamných (i když mnohdy právě ta na první pohled úplná maličkost může dát našemu životu zcela jiný směr, že). Jsou však rozhodnutí evidentně zásadní, v jejichž případě člověk od samého počátku ví, co je v sázce. O to bývají těžší. A před takovými teď stojí téměř všichni naši hrdinové. Doktor Abbott a Linda se budou muset rozhodnout, co dál, když jim pojišťovna vzala možnost léčit. Efram a Amy se musí pokusit najít cestu z patové situace, v níž se jejich vztah ocitl. A Andy Brown bude opět stát před dilematem, zda se pustit do možná předem ztracené bitvy…

Každý člověk má v životě milníky, které mu dávají příležitost zamyslet se nad cestou, kterou dosud ušel a podívat se, kam ta cesta pokračuje. Při troše štěstí přináší pohled dopředu víc radosti než rekapitulace minulosti. Ale každý to štěstí nemá. Andy Brown se připravuje na možná nejtěžší operaci svého života. Ale věří mu jeho pacient? A věří on sám sobě? Na Eframa čeká konkurs na letní klavírní školu. Ale má vůbec smysl se jej zúčastnit? A doktor Abbott? A Amy? A Bright? Každý z nich má v těch horkých letních dnech důvod bilancovat. A výsledky toho bilancování nevypadají právě růžově…

Jak se ten život mění! Ještě před chvílí měl Everwood tři doktory, dnes, po zásahu tak říkajíc „shůry“, je tu jediným místem, kam mohou přicházet nemocní pro pomoc a radu, ordinace doktora Browna. (A přicházejí sem i takoví, z jejichž návštěvy, po pravdě řečeno, nemá Andy právě velkou radost.) Co si však má počít člověk, jemuž vzali jeho povolání? Harold Abbott ovšem není muž, který by se vzdával bez boje. Když mu zakázali léčit, uživí se jinak. Jenže naši moudří předkové neříkávali marně: „Ševče, drž se svého kopyta!“