Everwood. Městečko v americkém Coloradu, půvabné místo, stulené v klínu Skalistých hor. Domov jedné z prvních oper v zemi, nejstarších zlatých dolů, třetí největší soutěže ve vaření s chilli – a od jisté doby i světoznámého neurochirurga a jeho dvou dětí. Neboť doktor Brown, velký a slavný doktor Brown, v jehož ordinaci si podávali dveře nejslavnější a nejvlivnější lidé státu, se po tragické smrti své ženy zcela nečekaně – a pro všechny zcela nevysvětlitelně – rozhodl opustit svou zavedenou newyorskou praxi a přestěhovat se na tenhle – sice krásný, ale přece jenom – konec světa. Marně si obyvatelé městečka lámou hlavu, co mezi ně onu světovou kapacitu přivedlo. Důvody tátova rozhodnutí neznají ostatně ani jeho nejbližší: dospívající Ephram a malá Delia. Je jim jasné jen jedno: od nynějška musí zapomenout na celý svůj dosavadní život a musí se pokusit přijmout za svůj domov Everwood…

Poklidné městečko v klínu Skalistých hor netušilo, jaký vzruch do něj vnesou jeho tři noví obyvatelé. Je to teprve pár dní, co se roznesla zpráva, že ten nový doktor léčí zadarmo – a už se celé město stačilo rozdělit na dva téměř nesmiřitelné tábory: pro a proti přistěhovalcům. K jejich největším odpůrcům samozřejmě patří dlouholetý místní lékař, doktor Abbott, který se cítí být tou nekalou konkurencí přímo životně ohrožen. Ovšem i Delia a Ephram si už za tu chvíli stihli pořídit pár nepřátel. Zkrátka se zdá, že život Brownových v Everwoodu nebude žádnou procházkou růžovou zahradou. Nemluvě už o tom, že i jejich rodinné zázemí je lecčím, jen ne soužitím plným vzájemného pochopení…

Není to snadné začínat někde znova. I když člověk přijde se srdcem na dlani, může narážet na zeď nepochopení. Zvlášť na takovém venkově, jakým je Everwood. Místo, kde si lidé doslova i do písmene vidí do talíře, kde každý každého zná a je přesvědčen, že má právo jej soudit. Pak se i sebelépe míněný zásah může obrátit ve svůj pravý opak. V některých chvílích už má doktor Brown pocit, že udělal největší chybu svého života. Že nikdy neměl opustit New York, že se nikdy neměl uchýlit do tak nevděčného zapadákova, kde se jemu i jeho dětem jenom házejí klacky pod nohy…

V boji proti společnému nepříteli je občas třeba zapomenout na malicherné osobní půtky, sjednotit síly a držet při sobě. Tuhle prastarou zásadu je – i když nerad – ochoten respektovat i doktor Abbott, který by jinak svého nového kolegu s chutí utopil na lžičce vody. A co že je tím nepřítelem, díky němuž se ti dva zarputilí rivalové najednou ocitli na jedné lodi? Není to ani tak zákeřná choroba sama o sobě, jako spíš trestuhodná, do jednadvacátého století se krutě nehodící, zabedněnost. Řeč je samozřejmě o sexuální nevzdělanosti místní mládeže…

Doktor Brown by si nikdy nepomyslel, že jedním z nejtěžších úkolů, které bude po smrti své ženy zdolávat, bude snaha o znovuzískání svých dětí. Možná o to těžším, že jak Ephram tak Delia utrpěli přesazením do ne vždy přátelského cizího prostředí další ránu, se kterou se nedokážou vyrovnat: ztrátu domova. A jestliže matčina smrt byla dílem krutého Osudu, za to druhé může zcela jednoznačně otec. Proto je teď pro všechny tři tak těžké nalézt společnou řeč. Ať už jde o záchranu zbloudilé srnečky, nebo o existenci Boha…

Jeden by řekl, že dva lékaři na tak malé městečko, jako je Everwood, jsou víc než dost. A přece sem čas od času zavítává ještě kdosi třetí, ozdobený doktorským titulem – a na nedostatek zájmu si rozhodně nemůže stěžovat. Tím třetím – vlastně tou třetí – je doktorka Gretchen Trottová, pro některé obyvatele Everwoodu poslední záchytný bod ve zmatku a bídě tohoto světa, pro doktora Abbotta nezodpovědná potulná mastičkářka, „cvokařka“, jejíž názory by žádný soudný člověk neměl brát vážně. Ani doktora Browna by nikdy nenapadlo, že jednou bude on sám s nadějí brát za kliku jejího autokaru…

Doktor Brown se po smrti své ženy rozloučil nejen se životem ve velkoměstě, ale i s neurochirurgií. On, za nímž se sjížděli nemocní zblízka i zdáli, on, který měl – jak říkal jeho asistent a přítel Brian – ten vzácný dar, napravovat boží chyby, teď v Everwoodu léčí pásové opary a polámané končetiny. Nikdy by si nepomyslel, že se ještě někdy postaví k operačnímu stolu. A přece teď ta chvíle nastává. Chvíle o to významnější, že na onom stole má ležet člověk, jehož záchrana je pro Andyho Browna nejen věcí cti, ale i srdce…

Společenství malého města žije podle jiných zákonů než velkoměsto. Tady se všichni navzájem znají, vědí o sobě to dobré i to špatné. Proto také může reverend Keyes každoročně vybírat a před celým shromážděním při mši „z kazatelny shodit“ toho, kdo podle něj přinesl do společenství nejvíc naděje. „Rivalita je branou ráje“, jak k tomu s úsměvem poznamenává doktor Brown. V hloubi duše mu ovšem vůbec do smíchu není. Neboť výročí, které jej v nejbližších dnech čeká, bude už provždy patřit k těm nejsmutnějším v jeho životě…

Odchodem do Everwoodu zpřetrhal doktor Brown všechna pouta, vážící jeho a jeho děti k velkoměstu. Alespoň si to myslel. Člověk ale nemůže beze zbytku zahodit celou svou minulost, byť by vzpomínky na ni byly sebebolestnější. Jsou svazky, které se prostě přetrhat nedají. Přátelské, rodinné. A nejde-li Mohamed k hoře… A tak se Brownovi jednoho rána probudí do překvapení, které skutečně nečekali…

Delší přítomnost tchána s tchýní bývá pro každého zetě nelehkou zkouškou. Zvlášť, když se ti dobří lidé rozhodli, že svého zetě připraví i o to málo, co mu z minulosti zbylo: o syna. Není tedy divu, že se doktor Brown – i když ve skrytu duše uznává, že Eframovi by v New Yorku bylo líp – z té nečekané návštěvy nikterak neraduje. Jenomže žádná kaše se nejí tak horká… a navíc teď v Everwoodu napadl sníh. Že netušíte, jak může taková sněhová nadílka ovlivnit běh věcí? Inu všechno souvisí se vším…

Každý čtvrtý listopadový čtvrtek je pro miliony Američanů svátkem všech svátků, svátkem možná větším než Vánoce, jejichž příchod předznamenává: Den díkůvzdání. Den, jehož prehistorií sice byla slavnost na počest první úrody sklizené v roce 1621 prvními americkými osadníky, který se však už dávno stal svátkem doslova a do písmene rodinným. Svátkem, v němž je proto prázdná židle u společného stolu ještě bolavější záležitostí, než po celý rok…

Život je plný překvapení. Toho největšího za poslední dobu se však everwoodští dočkali tam, kde by je nikdo nečekal. Koho by také napadlo, že úhledný květinářský krámek té staré paní bude skrývat nadílku, nad níž by zajásalo srdce každičkého feťáka! Počestným občanům městečka ovšem to nadělení poněkud zkomplikovalo život. Neboť málo platné, něco se s ním udělat musí. V názorech na to, co, se však nejen jednotlivci, ale i oba místní lékaři, poněkud rozcházejí…

Srdcem každého velkého příběhu jsou jeho hrdinové. Legendy, jejichž jména a osudy se předávají dalším generacím. Doktor Brown byl v době, kdy přišel do Everwoodu, také takovou legendou. Městečko má ovšem ještě jednu osobnost, jejíž výjimečnost ji opravňuje nárokovat si tento titul. Slavnou newyorskou herečku Evelyn, která se tu před dvanácti lety bůhví proč usadila a od té doby patří k místním celebritám. A protože legendy se, jak známo, přitahují, muselo jednoho dne nevyhnutelně dojít i k setkání těch našich dvou…

Doktor Brown provedl za léta své praxe snad stovky operací. Na žádné z nich mu však nezáleželo tolik jako na té, k níž se odhodlal v Everwoodu. Na té, kterou po měsících bezvědomí vrátil do života mladého Colina Harta. Ověřil si na ní, že ani po téměř roce neztratil nic z onoho „daru napravovat boží omyly“, jak trochu nadneseně říká jeho bývalý asistent. A přece se zdá, že není se svým výsledkem stoprocentně spokojen. Neboť Colin, který se teď pohybuje po Everwoodu, je někdo úplně jiný než ten mládenec, kterým kdysi býval. Je to však opravdu vina doktora Browna?

Nedobře je člověku samotnému. A nezáleží na tom, zda vás váš životní partner opustil tragicky – jako doktora Browna, nebo prostě jen odešel za lepším – což je případ reverenda Keyese. Člověk by se neměl uzavírat do své ulity a žít jen minulostí. Tom Keyes to dokázal – nebo se o to alespoň snaží. Rána Andyho Browna ovšem byla hlubší a hojí se pomaleji. V pravý čas podaná přátelská ruka však někdy dokáže zázraky. Tím spíš, je-li to ruka osoby tak povolané, jako je sluha boží…

V našich krajích je valentýnská tradice poměrně mladou záležitostí. V Americe ovšem je už léta letoucí samozřejmostí, že toho dne si lidé drobnými či většími pozornostmi projevují své city. A nemusí to být jen mladí nebo čerstvě zamilovaní. Čtrnáctý únor je prostě dnem všech, kdo se mají rádi. O to smutnější je ovšem pro ty, kteří jsou sami. Kteří už mohou na svou lásku jen vzpomínat a litovat toho, co kdysi mohli udělat a neudělali. Jako Andy Brown… Jenomže člověk nemůže žít jen minulostí. Protože všude kolem něj je svět. A ten je krásný…

Říká se, že domov důchodců je místo, kam lidé přicházejí, když už s nimi život skončil, ale oni ještě úplně neskončili se životem. To bezpochyby platí i o oné pochmurné budově, kterou se pyšní Everwood. Tedy pyšní… Málokdo sem zajde na návštěvu a do temnoty tohoto opuštěného místa jen velmi zřídka zasvitne slabé světlo. Ovšem to, které jednoho dne vyvolá návštěva doktora Browna, prolétne nejen jím, ale celým městem jako meteor…

Podle židovské víry se rok poté, co někdo zemře, shromáždí rodina a přátelé u jeho náhrobku při vzpomínkové slavnosti „odhalení“. Je to krásný a důstojný obřad, symbolizující, že mrtvý člověk již odpočívá v pokoji a jeho duše může přijít do nebe. Je to však také příležitost znovu si toho, kdo nás opustil navždy, připomenout. V dobrém i v tom horším. Neboť i to patří k životu a i s tím je zapotřebí se vyrovnat. A musí to udělat i Andy Brown a jeho syn Efram, mají-li konečně najít společnou řeč…

Doktor Brown už v Everwoodu zapustil kořeny. Tedy alespoň on si to myslí a stejného názoru je i mnoho obyvatel městečka. Svět však, ten daleký velký svět, odkud sem přišel – a který by na něj měl podle všech pravidel dávno zapomenout – se zřejmě stále ještě zcela nevyrovnal se ztrátou svého nejlepšího neurochirurga. Proč by za ním jinak chtěl přijet jeden z nejslavnějších novinářů prestižního newyorského časopisu?

Jsou věci mezi nebem a zemí, které dodnes zůstávají zahaleny rouškou tajemství. Ale moderní člověk je bytost zvídavá a všelijakým těm záhadám a hádankám by přišel rád na kloub, ať už se dějí kdekoli. A tak není divu, že se i Everwood, na jehož noční obloze se jednou zčistajasna objeví nádherná, nevysvětlitelná záře, stane na chvilinku Mekkou ufologů a jiných podobných „bláznů“ z blízka i z dáli…

Řekne-li se „pánská jízda“, představí si každý pár hodin (nebo dní) nevázaného bujarého veselí, nerušeného nežádoucí přítomností jedinců slabého pohlaví. Ovšem pánská jízda, ke které se teď chystá Andy Brown, se bude od oné vžité představy zřejmě dosti lišit. A to nejen proto, že se jejím dějištěm nemá stát útulná hospůdka, nýbrž nádherná scenerie Eyelashského jezera a že společnost mu nebude tvořit parta ze řetězu utržených chlápků, nýbrž jen usedlý pan Irv a jeho vlastní syn…

Všechno mluví proti. Základní pravidlo chirurgie přece zní „nepodstupovat zbytečné riziko, pokud to neposouvá vpřed vědu“. A zkušení praktikové radí neoperovat pacienty, které člověk osobně zná. Ta ztráta – když se operace nezdaří – může být k neunesení. Jenomže doktor Brown to nedělá pro vědu, ale pro Colina a jeho rodinu – a pro město. Pro malé město, které se mu stalo domovem, pro město, kde je všechno propojené – a oni dva stojí uprostřed…