"Při jízdě se staženou střechou mi dochází, že i já dokážu měnit tempo, čelit riziku, zvládat nástrahy a přežít tragédii. Partner mi se slzami v očích řekl: "Ty to auto miluješ. Tvůj manžel byl výjimečný člověk."

"Jsem v podstatě jako upír - chodím spát kolem osmé nebo deváté ráno a probouzím se kolem čtvrté nebo páté odpoledne. První rande většinou bývá ještě dobré, protože se obvykle koná večer, ale pak se situace brzy začne komplikovat."

"Poznali jsme se ve vlaku. Bylo to perfektních šest hodin plných flirtu. Začátek velké lásky? Nechali jsme to na osudu a nevyměnili si telefonní čísla. Někdy romantický plán prostě nestačí."

"Byl vším, co si desetiletá dívka od muže může přát. Bylo rozhodnuto. Byla jsem zamilovaná. Začala jsem přemýlat o tom, jestli ve třpytu mých svatebních šatů nebude vypadat bledě. Spřádala jsem plány, jak zpečetíme naši "VSL", o které jsem psala ve všech svých sešitech."

"Když se na to podívám zpětně, asi jsem měla vědět, kdo jsem, už když jsem hledala kvíz s názvem 'Jsem gay?' Ale tehdy jsem to nevěděla."

"O pár měsíců později jsem seděl v čekárně mé psycholožky, připraven zaplatit za čtvrté dobré poplakání, když do místnosti vešla žena držící dítě. Zprvu jsem ji nepoznal, ale pak mi to docvaklo. "Jste manželka toho chlapa, se kterým má moje žena poměr?" zeptal jsem se netaktně. 'Ano,' odpověděla. 'Ale už spolu nejsme.'"

"Jeho příjmení jsem si nepamatoval. Byl pohledný, měl milý úsměv a pomněnkově modré oči. Sex to byl dobrý, řekl bych. Moc jsme se neznali. A ani jsme se nepoznali."