Píše se rok 1837. Monarchie je v krizi. Vilém IV. se uchýlil do Windsoru. Dědičkou trůnu je jeho mladičká neteř Alexandrina... A ta se také po zprávě o králově skonu stává v pouhých osmnácti letech novou královnou Spojeného království Velké Británie a Irska. Zbavuje se jména Alexandrina a přijímá jméno Viktorie, její postavení je však zpočátku velmi křehké. Vlády by se z pozadí nejraději chopila její panovačná matka, vévodkyně z Kentu, kterou podporuje její osobní tajemník, ctižádostivý Sir John Conroy. Mocenské ambice neskrývá ani vlivný strýc Cumberland. Zastánce naopak nachází v lordu Melbourneovi, předsedovi vlády za stranu Whigů. Mladé panovnici je také velmi oddaná baronka Lehzenová, kterou Viktorie jmenuje do čela královské domácnosti, což velmi nelibě nese majordomus pan Penge a starší komorná paní Jenkinsová. Viktorie se jako první monarcha stěhuje do Buckinghamského paláce a navzdory některým chybám a přešlapům se pomalu učí nelehkému umění vládnout.

Mladá královna Viktorie po nástupu na trůn dokázala s pomocí předsedy vlády lorda Melbournea odrazit všechny pokusy odstavit ji od moci. Podařilo se jí vybrat si dvorní dámy dle vlastního uvážení a přestála i krajně nepříjemný skandál s lady Florou Hastingsovou. Nyní je ale vše opět v ohrožení. Lord Melbourne v parlamentu ztrácí podporu a rozhoduje se z funkce premiéra odstoupit. Viktorii situace těžce zasáhne, čehož hodlají využít Cumberland s Conroyem, kteří opět nastolují téma regentství. Situace se vyhrocuje, když panovnice odmítne v souladu s ústavními zvyklostmi vyhovět novému kandidátovi na premiéra, Siru Robertu Peelovi ze strany Toryů, který požaduje výměnu některých dvorních dam. V paláci se také instaluje plynové osvětlení, což s sebou přináší řadu problémů. A zdá se, že nová pomocnice paní Jenkinsové, slečna Skerrettová, skrývá nějaké tajemství z minulosti, kolem něhož začíná kroužit vrchní kuchař Francatelli.

Vládní krizi se i díky postoji královny k výměně vlastních dvorních dam podařilo zažehnat a lord Melbourne nadále setrvává ve funkci ministerského předsedy. Ve Walesu však mezitím došlo ke vzpouře Chartistů, požadujících všeobecné rovné hlasovací právo a další reformy. Do napjaté atmosféry přijíždí Viktoriin strýček, belgický král Leopold, aby dojednal její sňatek se svým synovcem, princem Albertem. To se nelíbí Cumberlandovi a začíná prosazovat svého synovce George z Cambridge, ve hře je i ruský velkokníže Alexandr. Viktoriino srdce však bije jen pro Melbourna a je odhodlána, stejně jako královna Alžběta, zůstat neprovdána. Služebnictvo mezitím uzavírá sázky, který z nápadníků nakonec uspěje, své starosti mají však paní Jenkinsová i slečna Skerrettová.

Navzdory Viktoriinu výslovnému přání přijíždí na Leopoldovo pozvání do Londýna princ Albert s bratrem Ernestem. A zatímco Ernest působí nenuceně a uvolněně, první setkání panovnice s upjatým a přísně působícím Albertem je velmi chladné. Ani jeden se tomu druhému nezamlouvají. Láska však dokáže vykvést i na tom nejneočekávanějším místě a kdo ví, co všechno dokáže Schubertova hudba nebo později valčík. Poodhalí se také tajemství slečny Skerrettové a úmysly pana Francatelliho.

Po počáteční vzájemné nechuti zahořela mezi Viktorií a Albertem láska tak prudká, že by byli oba nejraději, kdyby se svatba mohla konat pokud možno okamžitě. Leopold ovšem nastolí otázku budoucího Albertova postavení a příjmu, což se díky Toryům ukáže být v parlamentu docela problém. A zatímco se v Londýně řeší státnické finesy, v Koburgu se Ernest pokouší Alberta svědomitě připravit na manželství, což vzhledem k jeho pověsti sukničkáře může znamenat pouze jediné. Po dlouhých šesti týdnech odloučení se Albert konečně vrací do Londýna, kde již pomalu vyzvánějí svatební zvony. A ukáže se, že i věčně zachmuřený pan Penge má srdce, v což lze snad nakonec doufat i u nevyzpytatelného pana Francatelliho.

Po královské svatbě, v jejímž závěru se s panovnicí diskrétně rozloučil lord Melbourne, si Viktorie s Albertem v soukromí užívají štěstí, po dvoudenních líbánkách je však třeba se vrátit k vládnutí. A Albert se nudí a připadá si neužitečný. Na náladě mu nepřidávají ani některé dvorní zvyklosti, které mu neustále připomínají nedostatečnost jeho postavení. Příležitost k nalezení svého místa nachází díky konferenci, pořádané v Londýně Britskou společností proti otroctví. Drobné vítězství nad zkostnatělými dvorními tradicemi slaví i Viktorie. Na pořad dne se také dostává otázka založení rodiny, v dědičné monarchii mimořádně důležitá. Slečně Skerrettové mezitím pomůže v naléhavém soukromém problému pan Francatelli, nyní jde o to, nakolik byla tato pomoc nezištná.

S blížícím se porodem se ve všech patrech paláce šíří nervozita a vzrůstají obavy o královnino bezpečí. Do Londýna přijíždí nejen belgický král Leopold, ale také strýc Cumberland, který se dosud nevzdal svých nástupnických ambicí. Vrací se i Ernest, stále beznadějně zamilovaný do vévodkyně Sutherlandové. Albertovi však dělají starost především královniny pravidelné vyjížďky v kočáře, jichž se Viktorie nehodlá vzdát, přestože ji k opatrnosti nabádá i stále vlivnější Sir Robert Peel. A pak se skutečně stane něco zlého. Událost, která důkladně zamíchá vztahy v paláci a také vystaví těžké zkoušce Viktoriinu víru v britskou justici a státnickou moudrost.