Odhodlání německých sil pokračovat v boji navzdory porážce mělo katastrofální následky. Po vylodění Spojenců v létě 1944 se Wehrmacht dostal do defenzivy na všech frontách. Německým generálům internovaným v Trent Parku bylo jasné, že Německo válku brzy prohraje. V polovině roku 1944 se Gerhard Graf von Schwerin rozhodl místo slepého plnění Hitlerových rozkazů použít zdravý rozum. Rozhodl se vydat město Cáchy americké armádě, aby se vyhnul krveprolití. Jiní velitelé, jako například polní maršál Ferdinand Schorner, nepřestávali tlačit na své vojáky, aby ze sebe vydali všechno. Přestože měl Schorner početní převahu nad sovětskými jednotkami, přinutil své vojáky, aby se udrželi ve Sworbe, na poloostrově o rozloze 200 km2 na pobřeží Estonska. Tisíce vojáků zemřely. Přesto Schornerův postoj a naléhání Hitlera a Goebbelse, aby se drželi stranou, přijalo velké množství mladých vojáků.

A l'automne 1944, la défaite d'Hitler n'est plus qu'une question de temps. A l'Est comme à l'Ouest, les Alliés sont aux portes du Reich. Pourtant, malgré ce naufrage, des jeunes, âgés de 16 ou 17 ans, enrôlés dans la Wehrmacht, sont envoyés au front avec un mot d'ordre : «Lutter jusqu'à la victoire». Ainsi, durant les quatre derniers mois du conflit, 1,2 millions de soldats allemands vont trouver la mort. L'espérance de vie d'une recrue de la Wehrmacht est alors d'à peine quatre semaines. Pourquoi une telle force d'autodestruction ? Des images d'archives et des récits de témoins permettent de donner un tableau très complet de la Wehrmacht dans la phase finale de la guerre.