Zmařené lidské životy, rozbořené domy, rozvrácené národní hospodářství… To všechno jsou na první pohled viditelné oběti války. Pak jsou ale i jiné, ne tak zřejmé, možná ale ve svých důsledcích ještě tragičtější. Říká se, že první obětí války je pravda. Michael Richards, učitel ze školy U svatého Edmunda, ze které za války udělali sklad záchranného družstva, je však jiného názoru. Dvacet tisíc učitelů narukovalo, desítky škol je pozavíráno. Ať už ve válce zvítězí kdokoli, bude údělem celé jedné generace nevzdělanost. A to v tuto chvíli Michael ještě neví, nemůže vědět, že už brzy bude mít Anglie ještě o jednoho učitele méně. A Foyle o jeden oříšek k řešení víc.(Česká televize)

Kdysi studovaly, pracovaly v kancelářích, v módních závodech, v kadeřnictvích… To všechno je však minulost. Muži odešli do války a ony musely vzít do rukou těžké zemědělské nástroje, sednout si za volant náklaďáku, stoupnout k soustruhu. Stala se z nich druhá armáda – armáda v sukních. Grace Philipsová byla jednou z těch tisíců bezejmenných žen, jejichž práce pomáhala držet ohrožené národní hospodářství nad vodou. Až do okamžiku, kdy ji i s jejím pracovním stolem smetla exploze trhaviny, kterou plnila výbušné náboje. Zaplatila životem za chvíli nepozornosti? Za nemoc, kterou přemáhala, aby nezmeškala směnu? V každém případě to byla nešťastná náhoda, jakých se díky bohu v této původně strojírenské továrně neděje mnoho. Jenomže jsou lidé, kteří téhle verzi příliš nevěří. A Foyle bude mít brzy příležitost přesvědčit se, že na jejich pochybnostech něco je.(Česká televize)