„Čí je to válka?“ Zdálo by se, že v květnu 1940 může každý Angličan na tuhle otázku odpovědět jen jedním způsobem, že celá země je semknuta jedinou myšlenkou, jediným cílem: porazit fašismus. Členové Pátečního klubu však vidí situaci jinak. Malá elitní skupinka, scházející se k neškodným přednáškám. Může něco takového nějak zasáhnout do válečného dění? Nenávist však plodí nenávist a násilí plodí násilí. I proto zřejmě dojde na jednom z jejich setkání k vraždě. Superintendant Foyle, v jehož „rajonu“ se ta nešťastná událost odehrála, zprvu samozřejmě netuší, do jak vysoké hry se to dostal. A Guy Spencer, vůdčí osobnost Pátečního klubu, má pro toho neschopného venkovského policajta jen pohrdání…(Česká televize)

Pacifista… V ústech každého správného, k boji odhodlaného vlastence se tohle slovo mění v nadávku. Protože ve chvíli, kdy je ohrožena svoboda a demokracie, kdy se země horečně připravuje na očekávanou invazi a kdy je dobrá každá ruka, schopná držet zbraň, v takovou chvíli nemůže být čas na nějaké žvásty o svědomí nebo nesmyslnosti války. Soudce Gascoigne je o tom alespoň skálopevně přesvědčen a žádný odpírač vojenské služby si na něj nepřijde. Tedy žádný… výjimka přece potvrzuje pravidlo, že. A že ta jedna výjimka může být kamínkem, který uvolní lavinu zla? I takovéhle případy musí v těch vzrušených dnech řešit superintendant Foyle se svým týmem.(Česká televize)

Je srpen roku 1940 a celá země trne v očekávání věcí příštích. Nikdo nepochybuje o tom, že věcí zlých. Neboť německá Luftwaffe se připravuje – jak Hitler věří – ke zničujícímu úderu. Zatím jsou ovšem nálety spíš výjimečnou záležitostí. Sem tam „cvičně“ přeletí německý bombardér a shodí pár bomb, které zničí sem tam nějaký ten dům. Jsou samozřejmě i oběti, ani těch však zatím není příliš mnoho. Jenže ten muž, jehož mrtvolu najdou hasiči při odklízení trosek rozbombardovaného domu, evidentně nezahynul při náletu. Pokud by ovšem Němci z letadel místo bomb neházeli kuchyňské nože…(Česká televize)