Novozélanďané Bret a Jemaine se přestěhovali do New Yorku, kde se pokoušejí prorazit jako hudební formace Flight of the Conchords, zatím však pouze uspěšně třou bídu s nouzí. Na večírku u kamaráda ze zastavárny Davea se Jemaine zakouká do Bretovy bývalky Sally, již svede romantickou písní o nejkrásnější dívce v pokoji (The Most Beautiful Girl In the Room). Bret se cítí odstrčený. Navíc teď musí zcela osamocen čelit nadbíhání jediné, ale o to šílenější fanynky Mel. Na pravidelné schůzce kapely u manažera Myrrayho, v běžném životě pracovníka novozélandského konzulátu, padne rozhodnutí natočit hudební klip k robotickému hitu Lidé jsou mrtví (The Humans Are Dead), který snad pomůže rozšířit fanouškovskou základnu. Nedostatek financí Murray pořeší revolučně úsporným filmovým stylem. Díl uzavírá velkolepý hymnický duet Já nepláču (Not Crying).

Život v New Yorku není pro chudé muzikanty z Nového Zélandu žádný med. Propad na sociální dno popisuje píseň v syntezátorově odtažitém stylu Pet Shop Boys Velkoměstský tlaky (Inner City Pressure). Katastrofální finanční situace donutí mládence hledat práci. Úspěšný je pouze Bret, který přijme místo živého nosiče reklamních cedulí. Jeho pravidelná pracovní doba však vede k napětí v kapele, které vyvrcholí po nepodařeném vystoupení na obchodním veletrhu. Polonahým dívkám u vedlejšího australského stánku nedokáže konkurovat ani vypalovačka Kdo kalí, ten to valí (Rock the Party). Naštvaný Murray přijde s originálním řešením a ohrozí tak samotnou existenci kapely. A na obzoru se objevuje nová dívka Coco, jejíž vnady vyprovokují Breta k sexistickému songu Bum (Boom). Coco hraje ceněná broadwayská herečka Sutton Fosterová.

Murray vždycky tvrdil, že děvčata a muzika nejdou dohromady. Takoví Fleetwood Mac by mohli vyprávět. A co teprve Beatles, když se objevila Yoko Ono. Kapela by zkrátka měla trávit pospolu i volný čas, třeba společnými prohlídkami amerických koncertních altánů. Lásce ale nejde poručit a když Bret začne chodit s Coco, s Flight of the Conchords to vypadá bledě. Jejich jediná fanynka Mel je naprosto zdrcená a Jemaine dokonce hrozí rozpadem skupiny. V epizodě zazní Bretovo velmi svérázné milostné vyznání Jestli budeš chtít (If You're Into It/Coco's Song) a závěrečná skladba o lásce, která stejně jako lepící páska dokáže všechno spojit (Pencils in the Wind/Sellotape).

Marná sláva, stará láska nerezaví. Po náhodném setkání Jemaina se Sally v tom oba Conchordi zase pěkně lítají. Zpitomělý Jemaine nejprve popustí uzdu erotické fantazii ve velkolepém funky opusu Je čas k dílu (Business Time), načež Bretovi oznámí, že se od něj stěhuje pryč. Ten brzy pochopí odkud vítr vane a ukáže se, že ani jeho city k Sally ještě zdaleka neochladly. Mezitím Murray na pravidelné schůzce kapely mládence seznámí s neobvyklým investičním portfoliem kapely. V závěru epizody Jemaine s Bretem u klavíru zapějí srdceryvnou Píseň pro Sally (Song for Sally).

Aby mohli Flight of the Conchords prorazit, musí je začít americký tisk brát vážně a k tomu potřebují promofotky. Murray zorganizuje focení, po kterém začne Bret řešit svůj malý tělesný vzrůst. Jemaine by mu rád pomohl, ale nechce vypadat jako gay. Nakonec složí píseň Brete, ty seš bomba chlap (Bret, You've Got It Going On), v níž prozradí víc než je zdrávo. Bretovi začne radit David Bowie, který se mu zjevuje ve snech. Mezitím kapela dostane nečekanou nabídku od výrobce hracích přáníček a Murray zapochybuje o svých manažerských schopnostech. Závěrečné hudební číslo skládá poctu Bowieho proslulé skladbě Space Oddity. V epizodní roli majitele firmy na výrobu přáníček vystupuje americký herec, spisovatel a humorista John Hodgman.

New York je kosmopolitní metropole, ale také město plné předsudků a ukazuje se, že Novozélanďané patří k nejnenáviděnější rase ze všech. Bret a Jemaine se ocitnou na mušce indického prodavače ovoce a zeleniny, který je pro jejich původ odmítá obsloužit a navíc je častuje nesnášenlivými poznámkami. S rasismem a xenofobíí se mládenci rázně vypořádávají písní Tři pedele ráčů se mnou vyíraj (Too Many Mutha'uckas 'ucking with my sh't), svérázným komentářem téhož jsou i didaktické animované příhody rasistického dráčka Albiho z novozélandské televize. Kamarád ze zastavárny Dave drží přednášku o jistém proslulém urážlivém gestu obohacenou o praktické ukázky. A nesmělý manažer kapely Murray mezitím řeší nešťastnou lásku k pracovnici technické podpory Jessice, která na novozélandském konzulátu instaluje nový počítačový systém. Po jejím odjezdu dává průchod svým citům v srdceryvné baladě Bloncko nohatá (Leggy Blond).

Děvčata a muzika nejdou dohromady a kdyby se tímto moudrem svého manažera Bret s Jemainem řídili, ušetřili by si spoustu problémů. Hormonům ale neporučíš. Jemaine se zakouká do sličné prodavačky croissantů a do milostných eskapád zaplete i zprvu rezervovaného Breta. Pastelové barvy prvotního nevinného okouzlení v rozverném francouzském popěvku Foux Du Fafa však brzy střídají temnější tóny gainsbourgovské variace Pusa není smlouva (A Kiss Is Not A Contract), ve které Bret řeší křehkost mužského pohlaví tváří v tvář asertivnímu americkému ženství, jemuž jde jen o to jedno. Důvěřivý Murray mezitím zahájí obchodní jednání s údajným bratrem slavného hudebního producenta Quincyho Jonese, jež přinese pozoruhodné výsledky. Fatální ženy Lisu a Feliciu ztvárnily herečky Eliza Coupeová a June Raphaelová, v Americe známé z mnoha komediálních televizních pořadů a seriálů.

Na pravidelné schůzce kapely Murray mládencům oznámí skvělou novinu. Flight of the Conchords čeká dosud největší koncert. Mají vystoupit jako hlavní hvězdy v Central Parku a aby byli ve špičkové formě, zařídil jim přípravné turné financované z tajemného nouzového fondu. Turné rockové kapely je ovšem riskantní podnik. Muzikanti pořádají divoké večírky na hotelových pokojích, nesmyslně utrácejí peníze a vůbec se chovají jako utržení ze řetězu. Podlehnou vypjaté atmosféře i notoričtí flegmatici Bret a Jemaine? Ať tak či onak, čeká Conchordy zatěžkávací zkouška soudržnosti. Hudební fajnšmekry potěší barovým šlágrem Mořská žínka (Mermaid), inspirovaným fatálním setkáním s družstvem vodních pólistek a živým provedením kanonického hitu Kdo kalí, ten to valí (Rock the Party). V roli rozhořčené majitelky hudebního klubu vystupuje Kate Pierson, zakládající členka a zpěvačka legendární skupiny B-52's.

Murray si je dobře vědom, že každá rocková kapela stojí a padá se svými fanoušky a jako svědomitý manažer jim věnuje náležitou péči. Založil webovou stránku, která Bretovi a Jemainovi bez jejich vědomí nahlíží do soukromí, a dokonce pro fanoušky uspořádal soutěž, jejíž vítěz může mládence pozvat na večeři. Alespoň se má Mel coby jediná účastnice na co těšit. Situaci notně zkomplikuje vystoupení v místním hudebním klubu, které fanouškovskou základnu nečekaně ztrojnásobí. Na obzoru se objevují Letná a Deštná, dvě čistokrevné rockové groupies, žijící podle hesla sex, drogy a rock'n'roll. Hudebně se Conchordi předvedou ve velkoryse pojaté ódě na ženskou krásu Všechny dámy, co jich svět má (Ladies of the World), oblíbeným hitem Kdo kalí, ten to valí (Rock the Party) obohaceným o nové intro a dojde i na psychedelický acid rock Princ všech párty (The Prince of Parties) ve stylu pozdních Beatles.

Každý potřebuje čas od času alespoň maličký úspěch, dokonce i takový držák jako Murray. Po dalším z nepovedených vystoupení svých svěřenců ho přepadne krize manažerské identity, ze které se neprobere ani po povzbudivé písni Hlavu vzhůru (Cheer Up, Murray), složené speciálně pro něj. Naštěstí je zde herec Ben, momentálně pracovník místní čistírny, jehož mládenci požádají o pomoc. Má se vydávat za šéfa z nahrávací společnosti, který o kapelu projeví zdvořilý zájem. V životě však není malých rolí a celý podnik nakonec vyústí do absurdních konců. K vrcholům epizody patří téměř profesionální klip k zemitě novozélandské skladbě Frodo, nech ten prsten být (Frodo, Don't Wear the Ring) – bizarnímu crossoveru mezi folkem, metalem a rapem – a Murrayho svérázné pojetí očisty spodního prádla. Roli Bena ztvárnil americký herec Will Forte, u nás známý z macgyverovské parodie Zevlovat a prudit. V exkluzivní ukázce z nového filmu Martina Scorseseho Muž z čistírny se mihne John Turturro.

V závěrečném dílu první série se nad Conchordy stahují mračna. Murray se u zubaře nadýchal rajského plynu a neprozřetelně slíbil místo v kapele chlapíkovi jménem Todd, fanatickému hráči na bonga. Mládenci marně protestují, že žádného dalšího člena nepotřebují, slovo manažera je v hudební branži zákonem. A aby toho nebylo málo, nesympatický Todd začne svými diktátorskými sklony a machistickým vystupováním kapelu okamžitě rozkládat. Nakonec musí Murray obhospodařovat skupiny dvě, jednu úspěšnou a jednu méně úspěšnou. První vyprodává stadiony, druhá hraje v knihovně. Hudebně najde frustrace z nevítaného člena vyjádření v instrumentálce Bretův naštvaný tanec (Bret's Angry Dance), jejíž obrazové ztvárnění evokuje filmy Flashdance (1983) a Bez dozoru (1984). V epizodě také zazní několik úryvků osvědčeného hitu Lidé jsou mrtví (The Humans Are Dead) a infantilní Toddova skladba Pejsku, hop!