Lidský mozek je schopný si představit stokilometrovou vzdálenost. Ale co takový milión kilometrů? Každý ví, jaké je to cestovat rychlostí 100 kilometrů za hodinu. Ale co 100 miliónů kilometrů za hodinu? Obrovská čísla platná o vesmíru matou lidskou mysl. Jen v pozorovatelné části vesmíru je asi sto miliard galaxií. A v každé jsou stovky miliard hvězd. Galaxie v Andromedě je vzdálená dva a půl miliónu světelných let. Země obíhá Slunce rychlostí přes 100 tisíc kilometrů za hodinu. Mnozí z nás si ani nedokážou představit tak obrovské rozměry, vzdálenosti a rychlosti.

Reklamní slogan filmu Vetřelec Ridleyho Scotta zněl: „Ve vesmíru tvůj křik nikdo neuslyší.“ Byl založen na představě, že mezihvězdný prostor je vyplněn vakuem, kterým se žádné zvuky, ať už jde o skřípění, výkřiky nebo třeba hudbu, šířit nemohou. Ale je to skutečně pravda? V hlubinách vesmírné prázdnoty není takové ticho, jak by se mohlo zdát. Naopak – vesmír je velmi rušné místo. Galaxie, hvězdy, planety i jejich měsíce vyluzují prazvláštní nezvyklou hudbu.

Z perspektivy kosmu tvoří naše okolí velký oblak plynu. Sluneční soustava prochází skrze „místní mezihvězdné mračno“, jemuž astronomové také někdy říkají „místní chomáč“, čímž narážejí na jeho nepravidelný tvar a nízkou hustotu. Ale kolik toho doopravdy víme o svém zákoutí v Galaxii? Teprve před několika lety vědci odhalili tělesa, která se skrývala doslova za našimi humny – nové měsíce a trpasličí planety. A také planety, které bezcílně putují galaxií, aniž by kdekoli napevno zakotvily.

Vesmír, když začal proces jeho formování, byl tak žhavý, že v něm nemohly existovat dokonce ani atomy. Tvořila jej pouze čistá energie. Po 100 sekundách vesmír vychladl na „pouhou“ miliardu Kelvinů. Dnes by však vesmírný mráz změnil i vzduch, který vydechujeme, v kus ledu. Mezi hvězdami, mezi galaxiemi, v převážné většině vesmírného prostoru se drží teplota pod -230 stupňů Celsia, tedy přibližně na třech Kelvinech. Zajímá vás, zda v mrazivých světech existuje život?

Když lidé mluví o vesmíru, obvykle mají na mysli rozlehlý prostor, v němž jsou objekty od sebe vzdáleny miliardy světelných let a který zkoumáme pomocí radioteleskopů a dalších speciálních přístrojů. Existuje však i jiný vesmír – neviditelný svět, který řídí vše, co vidíme. Sestoupíme-li do mikrosvěta, jehož rozměry jsou více než bilionkrát menší než náš běžný svět, zjistíme, že pravidla, jimiž se řídí, jsou mnohem méně intuitivní, než ta, na něž jsme zvyklí v našem velkorozměrném světě.

Biblická potopa světa a Epos o Gilgamešovi jsou všeobecně známé mýty líčící událost, která měla vymazat lidstvo z povrchu Země. Ale jsou to skutečně jen mýty? Nebo se to opravdu stalo? Způsobil biblickou potopu dopad komety do oceánu? Změnil ohnivý posel z vesmíru osud křesťanství? Vyhladil dopad vesmírného tělesa první obyvatele Severní Ameriky?