Během své čtyři a půl miliardy let trvající historie zažila sluneční soustava katastrofy kolosálních rozměrů, které opakovaně narušovaly poklidný koloběh planet. Docházelo ke kolizím. Probíhala mohutná vulkanická aktivita. Žádná planeta nebyla ušetřena. Všechny byly vystaveny zničujícím silám. V tomto pokračování vesmírného cyklu probereme deset největších – od těch nejstarších, které planetami jen otřásly, až po ty největší, které je jednoho dne zcela zničí.

Mohla by se někde skrývat dosud neobjevená hvězda smrti, obíhající na samém okraji sluneční soustavy? Přináší tento tajemný objekt v pravidelných intervalech do sluneční soustavy zkázu? Způsobil i největší vymírání v dějinách Země? Jedna z miliard hvězd poblikávajících nad našimi hlavami by mohla být hrozbou pro život na Zemi – Nemesis, která nese jméno řecké bohyně spravedlivé odplaty. Vědci prohledávají oblast obřích planet i záhadných ledových těles a pátrají po Nemesis.

Hvězdy a planety vznikaly mnoha různými způsoby. Planety v sobě dodnes skrývají stopy svého fascinujícího zrodu z oblaků téměř mikroskopických částic. Všechno začalo před čtyřmi miliardami šesti sty miliony let. Oblak plynu a prachu o teplotě 240 stupňů Celsia pod nulou poklidně proplouval jedním ze spirálních ramen naší Galaxie. Pak došlo k jeho kolapsu, který byl prvním krokem dlouhodobého procesu vzniku hvězdného systému, který dnes nazýváme sluneční soustava. V tomto pokračování vesmírného cyklu probereme, jak a proč k tomu došlo a jak to celé probíhalo.

Tentokrát si dopřejeme trochu science-fiction. Představte si, že jste ztraceni na Marsu. Nemáte dost potravin a dochází vám kyslík. Před smrtící radiací se není kam ukrýt. Marsovský prach by mohl poškodit skafandr. A to by byla katastrofa. Pomoc je sto šedesát milionů kilometrů daleko. Bylo by za současných znalostí a s pomocí dnešních byť nejmodernějších technologií vůbec možné přežít ztroskotání na Marsu?

Za více než čtyři a půl miliardy let své existence zažila planeta Země mnoho opravdu perných dní. Ale které z nich byly ty nejhorší? Bylo to příliš těsné přiblížení jiné planety? Anebo záblesk smrtících paprsků, které téměř vyhladily život? Od bouřlivého vulkanismu přes vymírání druhů, až k drobným mikrobům, kteří způsobili globální zalednění, život opakovaně balancoval doslova na hraně. Často vyhynulo množství živočišných i rostlinných druhů.

Bádáme dokonce nad tím, kam a jak do vesmíru zapadáme my sami. Při pohledu na neuvěřitelnou složitost planety Země si lidé vždy kladli otázku, jak je to vlastně možné? Co vdechlo význam a sílu do fyzikálních rovnic? Duchovní vysvětlení odpradávna poskytují náboženství – vesmír stvořil bůh. Ale mohla by dnešní věda nalézt otisky božích prstů? Nebo z fyzikálních zákonů vyplývá, že žádný tvůrce není zapotřebí?