Náš nekonečný vesmír přímo přetéká podivnými, mocnými jevy, které by se snad daly využít k přepravě lidí v prostoru a čase. Představte si kosmické portály, ve kterých by mohly objekty mizet a opět se objevovat. Je to většinou cesta k vlastnímu zničení. Buď budete rozdrceni černou dírou, nebo přepraveni do jiné části vesmíru červí dírou, nebo usmrceni tryskající bílou dírou. V hlubinách do sebe zakřiveného vesmíru vědci hledají: černé díry, bílé díry a červí díry. Jsou jen pouhou fantazií nebo vědeckým faktem?

Náš nejbližší kosmický soused je neoddělitelně spjat s vývojem života na Zemi, a tedy i lidského rodu. Jeho stříbřité světlo si nás podmanilo od první chvíle, co jsme zvedli oči ke hvězdné obloze. Stal se mocným zdrojem mýtů, mysterií, iluzí a sporů. Působí na Zemi neviditelnou silou. Je to nebeské těleso, které má významný vliv na naše chování a na fungování našich těl. Někteří vědci tvrdí, že bez něj by se planeta Země, tak jak ji známe, nikdy nevyvinula.

Je to zázrak stvoření i zkázy. Název Mléčná dráha zní příjemně. Ale Mléčná dráha je ve skutečnosti monstrum. Je to jen jedna z miliard galaxií a my žijeme na jejím okraji. Vědci nedávno objevili dvě malé galaxie, které procházejí Mléčnou dráhou. Její panorama tvoří zářící hvězdy i oslepující prach. Je překvapivé, jak málo světla z poměrně jasné Mléčné dráhy doletí až k nám. Naše galaxie je plná extrémů. Některé hvězdy se v ní líně potulují, jiné jsou vymršťovány rychlostí milionů kilometrů za hodinu. Astronomům se podařilo dohlédnout až do temného srdce galaxie.

V temnotách Sluneční soustavy se pohybují tělesa geologicky a chemicky tak odlišná od naší Země, že jsou pro nás doslova bizarní. Na Sluneční soustavě je nejvíce překvapující její nesmírná rozmanitost. Kolem šesti z osmi planet Sluneční soustavy obíhají měsíce. Mnohé byly považovány za nezajímavé, ale v poslední době se dostaly do popředí zájmu astronomů. Tato takzvaná malá tělesa Sluneční soustavy jsou malá jen co do velikosti, ale nikoli do vědeckého významu. Jaká překvapení nás na nich asi čekají?

Po tisíce let jsme pozorovali noční oblohu a věřili, že zářící objekty představují vše, co tvoří náš vesmír. Vědci ale postupně zjišťují, že to nejsou svítící galaxie a hvězdy, co skrývá ta pravá tajemství vesmíru, ale objekty ukryté v temnotě. Existuje záhadná temná hmota, která udržuje hvězdy a galaxie pohromadě. Mohou to být podivné částice WIMPY, AXIONY či objekty M.A.C.H.O. Je zde také temná energie, která vytváří prostor a odtlačuje galaxie od sebe čím dál vyšší rychlostí směrem k jejich nezvratnému osudu. Temná hmota a temná energie společně utvářejí 96 % vesmíru. Odhalování jejich tajemství je však nelehkým úkolem. Ale pokud se nám je podaří pochopit, můžeme poznat konečný osud vesmíru. Zkolabuje pod silami gravitace, nebo jej roztrhá temná energie? Vsadím se, že vesmír skončí v chladu. Porozumění temné hmotě a temné energii je naprosto zásadní pro pochopení celého vesmíru. Vydejme se na cestu do temnoty vesmíru, na honbu za temnou hmotou a temnou energií!

Je to svatý grál planetárních věd. Jsme ve vesmíru sami? To je jedna z nejvýznamnějších otázek. Jsme osamělou planetou nebo existuje život i někde jinde? Odborníci pracující v průkopnickém oboru astrobiologie spojili své síly, aby poodhalili roušku tajemství života.

Lidstvo se chystá vydat do vesmíru – pro začátek alespoň v rámci Sluneční soustavy. Po věky nás vábila tajemná vznešenost vesmíru. A konečně je jeho tajemné pokušení nadosah a lidská touha se může naplnit. Nevím, jestli je to zapsáno v našich genech, ale pokaždé, když uvidíme v dálce něco, co zaujme naši pozornost, chceme se na to podívat zblízka. Dalekohledy nám pomáhají dohlédnout až moc daleko, planety jsou však z tohoto hlediska blízko a v dosahu naší kosmické techniky. Tak proč se nevydat na cestu?

Jsou to kosmičtí zabijáci. Je to zánik hvězdy. Smrt hvězdy. Mohutné hvězdné exploze. Sto miliardkrát jasnější než Slunce, které na krátkou chvíli přezáří celou galaxii. Patří k nejmohutnějším úkazům od samotného Velkého třesku. Tyto mimořádné kosmické katastrofy však také vytvářejí něco nového. Pokud by však k nějaké došlo poblíž, život na Zemi by mohl zaniknout. Jsou to exploze supernovy, úžasné a mimořádné úkazy doprovázející zánik hvězdy. Jen malá část hvězd nakonec vybuchne, ale zato se pak doslova rozprsknou na kousky. Uvolňují miliardkrát více energie, než vyzáří Slunce za celou dobu své existence. Tyto mimořádné exploze uvolní do vesmíru obrovské množství smrtící radiace. Pokud se stane supernovou hvězda uprostřed nějaké planetární soustavy, zahubí v ní veškeré formy života. Radiace všechny planety takového systému dokonale sterilizuje.

Fascinovaly lidstvo po staletí, zaměstnávaly astrology stejně jako astronomy. Neobvyklá orientace pyramid v Gíze a hvězd v souhvězdí Orionu by mohla být více než jenom náhoda. A místo 12 souhvězdí zvěrokruhu jich ve skutečnosti máme 13. Proč bylo třinácté znamení zapomenuto? Obrazce užívané navigátory při námořních plavbách nyní vedou astronomy k odhalení tajemství, která se skrývají mezi „souhvězdími“.

Je možné cestovat v čase? Co se stalo s protějškem běžné hmoty – s antihmotou? Jak se z Marsu ztratila voda? A co bylo před Velkým třeskem? To jsou některé z otázek, na které hledá lidstvo odpověď. V našem neustále se měnícím vesmíru budou vždy nevysvětlené záhady vymykající se našim snahám o jejich pochopení. A navíc – kdykoliv najdeme odpověď na nějakou z nich, téměř vždy s sebou přinese další otázky.

Kosmické srážky patří mezi nejdramatičtější události ve vesmíru. Gravitace řídí pohyb veškeré hmoty celého vesmíru – od sdružování malých zrnek prachu po srážky mohutných objektů vysokými rychlostmi. Srážejí se všechna tělesa i objekty – komety, planety, hvězdy, černé díry i galaxie. Ale přestože jsou to tak ničivé jevy, právě jim vděčíme za svou existenci.

Kolonizace vesmíru už není jen téma ze sféry science fiction. Zřízení trvale obydlených základen na Měsíci a na Marsu je jen otázkou času a peněz. Náhradní „bydlení“ potřebujeme proto, že život je příliš vzácný, než abychom jej všechen svěřili pouze jedné planetě. Mimo jiné i proto, že kolem nás sviští po miliardu let komety a meteory. A v minulosti se jím už vícekrát podařilo Zemi zasáhnout takřka osudově…

Jsou chaotické a dech beroucí. Jejich krása vzniká z prázdnoty vesmíru. Mlhoviny jsou v galaxii vším, čím nejsou hvězdy. Chomáče hmoty, někdy se spojující, jindy rozdělující. Tenounké závoje vznášející se hmoty, některé temné, jiné zářící oslnivými barvami, mnohé získaly tvary, které jsou nám tak nějak povědomé. Lidé v mlhovinách vidí nejrůznější útvary. Nejsou to ani hvězdy, ani planety. Ukážeme vám úžasnou podívanou koloběhu tvoření v mlhovinách – zrození a smrti hvězd.

Počasí je neodmyslitelně spojeno s atmosférou naší planety. Mnozí lidé si myslí, že u nás, na třetí planetě od Slunce, máme často počasí až nesnesitelné a velmi nebezpečné. Ale počasí na Zemi není nic ve srovnání s počasím na jiných planetách. Déšť, vítr a bouřky tam získávají zcela nové dimenze. Mechanismy těchto klimatických událostí jsou do určité míry podobné těm na Zemi. Jejich projevy jsou ale často až hrozivé. Na Venuši je každý den 480 stupňů Celsia. Mars je úplně vyschlý a chladnější než led. A na Jupiteru bychom se pro změnu mohli setkat s nejdivočejšími větry ve vesmíru.

Vesmír je tak obrovský, že pro člověka je obtížné pochopit, jak jsou v něm různé objekty velké. Neplatí tam, že to, co je větší, musí být i svou podstatou kvalitnější. I když je něco ve vesmíru velké, tak v porovnání se samotným vesmírem je to vlastně malé. Co ale tedy můžeme označit za „největší objekt ve vesmíru“? Většina astronomů se shoduje v tom, že to je „kosmická pavučina“. Jakési nekonečné „lešení“ složené ze superklastrů galaxií, obklopené „temnou hmotou“. Neviditelnou a záhadnou formou hmoty, která tvoří devadesát procent hmotnosti celého vesmíru.

Naše Slunce vzniklo z velkého oblaku plynu, který se gravitačně smršťoval. Podobně i naše Země vznikla gravitačním přitahováním malých částic, které se postupně přetvářely ve větší objekty. Gravitace je přitažlivou silou mezi tělesy, je to velkolepá a tajemstvím zahalená síla, která řídí chod a pohyb veškeré hmoty ve vesmíru. Je všudypřítomná, funguje na obrovské i nepatrné vzdálenosti. Prostupuje vše, působí na tělesa napříč obrovskými vzdálenostmi a nic jejímu působení neunikne.

V současnosti se astronomové domnívají, že vesmír skončí svou existenci v podobě kosmické ohnivé koule. Tato apokalyptická teorie je popisována jako „velký křach“. Co tedy může při takovém jevu nastat? Veškerá látka ve vesmíru, galaxie a hvězdy v nich se budou pohybovat zpět k sobě a vesmír se začne zmenšovat. Objekty kolem nás se budou navzájem srážet. Galaxie se budou přibližovat a hvězdy se navzájem zničí. Teplota bude nezadržitelně růst až do okamžiku, kdy se začnou rozpadat samotné atomy. A nakonec náš vesmír zkolabuje do podoby mikroskopického bodu.