V roce 1950 se v korejské válce střetly dva proudové stíhače. Jeden z nich - ruský Mig-15 - byl zkonstruován jako palubní obránce, který měl sestřelovat bombardéry. Druhý - severoamerický F-86 Sabre - byl zkonstruován jako víceúčelová útočná zbraň.

Rychlost a manévrovací schopnosti jsou nejdůležitějšími vlastnostmi bojového stíhacího letounu. Japonské Zero mělo obě tyto vlastnosti, což z něj v prvních měsících druhé světové války učinilo nejsmrtonosnější letadlo v Tichomoří.

Mezi všemi stíhacími letouny druhé světové války jsou na prvním místě P-51 Mustang a Messerschmitt Me-109. Stroje 109 tvořily páteř německých stíhacích sil. A když Mustang vstoupil do služby, zasypal Německo bombardovacími nálety.

Americký námořní letec John Thach vymyslel taktiku, která umožnila letounu F4F Wildcat rovnocenně bojovat s technologicky vyspělejším letounem Zero.

Během druhé světové války bylo to poslední, co pilot Thunderboltu chtěl, dostat se v malé výšce do souboje s Focke-Wulfem 190. Přesně to se však počátkem roku 1944 stalo Donu Gentilemu. Výsledkem byl srdcervoucí souboj.

Eso "Pappy" Boyington získal většinu svých vítězství na jednom z nejlepších bojových letounů druhé světové války F4U Corsair. Japonské Zero však bylo stále hrozivým protivníkem. Dne 3. ledna 1944 se Pappy utkal se skupinou Zer v dramatickém souboji.