Už už se zdálo, že se život – ten soukromý i ten pracovní – obrátil k Rebusovi tou lepší stránkou. Našel znovu svou dceru Sammy, která se po letech vrátila do Skotska. Přišel na to, jak dostat Telforda, nejmocnějšího a nejnebezpečnějšího edinburghského gangstera, a jak tím pádem ukončit válku dvou největších gangů, která je ve městě na spadnutí. Svět se na něj usmíval. Ale jen chvilku. Jen do toho okamžiku, kdy neznámý řidič srazil jeho dceru. Protože teď už Johnovi nezbývá nic jiného, než se u dceřina lůžka znovu a znovu sám sebe ptát: byla to nehoda, nebo tím chtěl někdo ublížit mně? A budu si moct někdy odpustit svou lehkomyslnost?

Nejhorší zločiny jsou ty, jejichž obětmi se stávají ti nebezbrannější z nás: děti. A nemusejí při tom zrovna přijít o život. Rány na duši se hojí hůř než rány na těle. A mnohdy se z nich člověk nevzpamatuje nikdy. I pro tak otrlého policajta, jakým je John Rebus, je setkání s takovou záležitostí vždycky pořádným šokem. A tak není divu, že případ zneužívání dětí, k němuž se tentokrát více méně náhodou připletl, v něm od samého počátku ze všeho nejvíc budí pocit studu, že náleží k lidské rase. A to ještě netuší, jak bezprostředně se jej celá ta věc bude dotýkat…

Žádná vražda není hezká. Ale ta, před kterou stojí John Rebus teď, je i na otrlého policajta trochu silná káva. Kdo a proč chtěl oddělat toho mladíka právě tady a právě tímhle odporným způsobem? Byla to rituální vražda? Byla to poprava? Nebo akt teroristů, kteří přes Skotsko pašujou zbraně pro Irskou republikánskou armádu? Komu mohl ten nenápadný mládenec, přivydělávající si na studia prací pro nejrůznější počítačové firmy, šlápnout na kuří oko? Jenomže tichá voda břehy bere. A Rebus má brzy zjistit, že v té vodě, do které případem Briana Cunninghama vstoupil, to pod zdánlivě klidným povrchem pěkně vře…