Vlado Černý se narodil 21. června 1951 v Bratislavě. Zde také vyrůstal u své babičky a dědečka, protože rodiče žili převážně v Praze. Vladovi rodiče byli sportovci; otec byl pětibojař a mama plavkyně. On sám se také začal věnovat pětiboji a měl svůj život nakloněný na sportovní dráhu. Jeho babička zas byla ochotnice a s dědečkem jako on sám tvrdí ho nutili do recitace, která zas měla blíže k herectví. Pak přišla zkušenost díky redakci televize, která ho obsadila do krátkometrážního filmu Havko. No snad největším osudovým impulsem, směřujícím k dráze herce bylo ošemetné setkání s režisérem Paľem Bielik, kterému jako malý chlapec rozbil okno. Pan Bielik ho doběhl a namísto bitvy ho zavolal na konkurz filmu Jánošík (1962), který se mu podařilo úspěšně absolvovat a získal roli malého Jurka Jánošíka.

Následovalo ještě několik malých rolí ve filmu, ale i další pokračování při moderním pětiboji, který dělal vrcholově a zúčastnil se i dvou mistrovství světa. Definitivní rozhodnutí nastalo, když ho přijali na herectví a přičichl si k bohémskému životu. Studium na Vysoké škole múzických umění však nedokončil napoprvé, neboť již v prvním ročníku ho vyhodil profesor Karol legen Zachar. Příčinou bylo natáčení filmu, což bylo v té době během studia na škole zakázáno. No protože účinkoval ve hře Herodes a Herodias, do které byl obsazen ještě před vyhozením, nadále se sporadicky setkával s panem Zacharem. Ten ho po incidentu s natáčením poprvé oslovil až poté, co si Oldo Hlaváček zlomil nohu a požádal ho zda by mohl ve hře Hlaváčka zaskočit. Podruhé to již bylo s nabídkou na opětovné pohovory, kterými samozřejmě prošel a studium úspěšně dokončil v roce 1976, jako jeden z nejoblíbenějších studentů pana Zachara.

Co se divadla týče, byl od roku 1974 do 1975 členem hereckého souboru na poetické scéně, v sezóně 1975 - 1976 působil jako člen hereckého souboru v Revue Bratislava a pak od roku 1976 do 1979 účinkoval opět v hereckém souboru na poetickou scéně. Pak až do roku 1990 byl členem souboru Nová scéna. Po roce 1990 se stal hercem Divadla Astorka Korzo '90, jehož je ředitelem od roku 1995 a současně i externím hercem. Během těchto let ztvárnil velké množství divadelních postav, častokrát charakterově velmi odlišných. Byly to postavy her světové klasiky i současné dramata, v nichž své herectví zdokonalil. Jeho úroveň herectví je na dnešní úrovni i díky režisérem, se kterými spolupracoval (Pietor, Strniště, Luther, Lasica, Nvota, Polák). Za své divadelní herectví boj i oceněn, v roce 2009 získal výroční cenu literárního fondu za vynikající ztvárnění postavy Lva Nikolajeviče Tolstého (Jan Novák: TOLSTOJ A PENÍZE).

Vlado Černý was born on June 21, 1951 in Bratislava. Here he also grew up with his grandmother and grandfather, as his parents lived mainly in Prague. Vlad's parents were athletes; my father was a pentathlete and my mother a swimmer. He himself also began to play pentathlon and had a life on the sport. His grandmother, on the other hand, was an amateur, and with his grandfather, as he claims, he was forced into a recitation, which in turn was closer to acting. Then came the experience thanks to the television editorial staff, which cast him in the short film Havko. But perhaps the biggest fateful impulse towards the actor's career was a tricky meeting with director Paľo Bielik, to whom he broke a window as a little boy. Mr. Bielik caught up with him and instead of a battle he called him to the audition for the film Jánošík (1962), which he managed to successfully complete and won the role of little Jurek Jánošík. This was followed by a few more small roles in the film, but also a continuation of the modern pentathlon, which peaked and also participated in two world championships. The final decision came when he was accepted into acting and sniffed at a bohemian life. However, he did not complete his studies at the Academy of Performing Arts for the first time, because in his first year he was fired by Professor Karol Legéň Zachar. The reason was the shooting of the film, which was banned at the time while studying at school. However, as he acted in the play Herod and Herodias, in which he was cast before he was fired, he continued to meet Mr. Zachar sporadically. He approached him for the first time after the shooting incident only after Oldo Hlaváček broke his leg and asked him if he could catch Hlaváček in the game. For the second time, he was offered re-interviews, which of course he went through and successfully completed his studies in 1976, as one of Mr. Zachar's most popular students. As for the theater, from 1974 to 1975 he was a member of the acting ensemble on the Poetic Stage, in the 1975 - 1976 season he worked as a member of the acting ensemble at Revue Bratislava and then from 1976 to 1979 he performed again in the acting ensemble on the Poetic Stage. Then, until 1990, he was a member of the ensemble Nová scéna. After 1990, he became an actor at the Astorka Korzo '90 Theater, of which he has been the director since 1995 and at the same time an external actor. During these years, he portrayed a large number of theatrical characters, often very different in character.

Vlado Černý sa narodil 21. júna 1951 v Bratislave. Tu aj vyrastal u svojej babky a dedka, nakoľko rodičia žili prevažne v Prahe. Vladovi rodičia boli športovci; otec bol päťbojár a mama plavkyňa. On sám sa tiež začal venovať päťboju a mal svoj život naklonený na športovú dráhu. Jeho babka zas bola ochotníčka a s dedkom ako on sám tvrdí ho nútili do recitácie, ktorá zas mala bližšie k herectvu. Potom prišla skúsenosť vďaka redakcii televízie, ktorá ho obsadila do krátkometrážneho filmu Havko. No azda najväčším osudovým impulzom, smerujúcim k dráhe herca bolo ošemetné stretnutie s režisérom Paľom Bielikom, ktorému ako malý chlapec rozbil okno. Pán Bielik ho dobehol a namiesto bitky ho zavolal na konkurz filmu Jánošík (1962), ktorý sa mu podarilo úspešne absolvovať a získal rolu malého Jurka Jánošíka.

Nasledovalo ešte niekoľko malých rolí vo filme, ale i ďalšie pokračovanie pri modernom päťboji, ktorý robil vrcholovo a zúčastnil sa i dvoch majstrovstiev sveta. Definitívne rozhodnutie nastalo, keď ho prijali na herectvo a pričuchol si k bohémskemu životu. Štúdium na Vysokej škole múzických umení však nedokončil na prvýkrát, lebo už v prvom ročníku ho vyhodil profesor Karol Legéň Zachar. Príčinou bolo nakrúcanie filmu, čo bolo v tej dobe počas štúdia na škole zakázané. No nakoľko účinkoval v hre Herodes a Herodias, do ktorej bol obsadený ešte pred vyhodením, naďalej sa sporadicky stretával s pánom Zacharom. Ten ho po incidente s nakrúcaním prvýkrát oslovil až po tom, ako si Oldo Hlaváček zlomil nohu a požiadal ho či by mohol v hre Hlaváčka zaskočiť. Druhýkrát to už bolo s ponukou na opätovné pohovory, ktorými samozrejme prešiel a štúdium úspešne dokončil v roku 1976, ako jeden z najobľúbenejších študentov pána Zachara.

Čo sa divadla týka, bol od roku 1974 do 1975 členom hereckého súboru na Poetickej scéne, v sezóne 1975 – 1976 pôsobil ako člen hereckého súboru v Revue Bratislava a potom od roku 1976 do 1979 účinkoval opäť v hereckom súbore na Poetickej scéne. Potom až do roku 1990 bol členom súboru Nová scéna. Po roku 1990 sa stal hercom Divadla Astorka Korzo '90, ktorého je riaditeľom od roku 1995 a súčasne aj externým hercom. Počas týchto rokov stvárnil veľké množstvo divadelných postáv, častokrát charakterovo veľmi odlišných. Boli to postavy hier svetovej klasiky i súčasnej drámy, v ktorých svoje herectvo zdokonalil. Jeho úroveň herectva je na dnešnej úrovni aj vďaka režisérom, s ktorými spolupracoval (Pietor, Strnisko, Luther, Lasica, Nvota, Polák). Za svoje divadelné herectvo boj aj ocenený, v roku 2009 získal Výročnú cenu literárneho fondu za vynikajúce stvárnenie postavy Leva Nikolajeviča Tolstého (Jan Novák: TOLSTOJ A PENIAZE).