The pro-Palestinian, anti-capitalist, BDSM-provocative, techno-punk performance art ensemble Hatari unsurprisingly drew attention to themselves with their performance at the Icelandic qualifiers for the Eurovision Song Contest. So much so that they won and therefore were allowed to perform at the main event in Tel Aviv. But what now? Should they boycott the event, swallow their idealism, or use their airtime to criticise the host country for their illegal occupation of Palestine? The Icelandic director Anna Hildur joins the boys in the band all the way to the fateful final.

200 miliónov divákov! To je realita, ktorej čelí islandská kapela Hatari, keď sa rozhodne prihlásiť do pesničkovej súťaže Eurovízie 2019. Táto senzácia však zachádza príliš ďaleko vo chvíli, keď ju vyberú, aby v súťaži reprezentovala Island. Teraz je Hatari predurčená na cestu do Tel Avivu v Izraeli, aby reprezentovala svoju maličkú krajinu na svetovej scéne. Tvárou v tvár aktuálnemu izraelsko-palestínskemu konfliktu sa členovia kapely rozhodnú urobiť niečo viac: skúsia situáciu zmeniť. Vyhlasujú Hatari za „oceňovanú antikapitalistickú BDSM techno kapelu“. Dokáže však Hatari prispieť do tejto kritickej debaty iba svojím umením? Alebo ich posolstvo nezvládne preniknúť cez žiarivú bublinu, ktorú Eurovízia vytvorila?

200 milionů diváků! To je realita, které čelí hudební kapela Hatari – skupina umělců z Islandu – když se rozhodnou přihlásit se do Eurovize 2019. Ale tato senzace rychle zachází příliš daleko ve chvíli, kdy jsou vybráni, aby v soutěži reprezentovali Island. Nyní jsou Hatari předurčeni k cestě do Tel Avivu v Izraeli, aby reprezentovali jejich maličkou zemi na světové scéně. Tváří v tvář aktuálnímu politickému izraelsko-palestinského konfliktu se Hatari rozhodnou něco udělat: situaci zkusit změnit.