As an aging woman married to a workaholic doctor by chance meets a young man who makes her feel young again. All of this is films by a director making a film about her which cuts in and out of the on camera and off camera drama.

32 години след като я снима в Човек от мрамор, Анджей Вайда работи отново с Кристина Янда във филма, посветен на светлата памет на Едуард Клосински - съпруга на актрисата, заснел първото заглавие. Сладка тръпка отдава почит на смъртта на три нива - като екранизация на разказа на Ярослав Ивашкевич, като документален филм за филма и като трогателен монолог на Янда, в който тя описва подробно последните месеци от живота на съпруга си, починал година преди началото на снимките.

Πολωνία, μετά από τον Β’ Παγκόσμιο Πόλεμο. Η Μάρθα, μια όμορφη και αξιοπρεπής μεσόκοπη γυναίκα, είναι ανίατα άρρωστη, όμως ο άντρας της, ο γιατρός της μικρής πόλης, δεν της το αποκαλύπτει, καθώς της μένει ελάχιστος χρόνος ζωής. Η Μάρθα πενθεί ακόμα τους δύο γιους που έχασε στον πόλεμο, ώσπου συναντάει έναν νεαρό εργάτη στην ηλικία τους. Το πάθος που αρχίζει να αναπτύσσει γι’ αυτόν, τους οδηγεί σ’ ένα μοιραίο ραντεβού για κολύμπι…

Marta (Krystyna Janda), una mujer de mediana edad casada con el médico local, busca la felicidad en los brazos de un hombre mucho más joven, Bogus (Pawel Szajda). Marta y Bogus disfrutan de una relación tan inocente y fresca como el olor de los juncos del río en el que nadan en su primera cita. Pero cuando todo parece ir bien, Bogus se ahoga intentando coger un junco para Marta.

又名Sweet Rush 实在是指河边生长的一种植物。 一个年华老去的女人嫁给一个医生， 她也替医生工作，但渐渐失却了热情。 在同村的一个年青人身上她又再找到活力， 她所不知道的是死亡一直跟着他们…… 死亡，充斥在戏裡戏外。 戏外Krystyna Janda（女主角）的丈夫Edward Klosinski也死去了。 他既是Krystyna的丈夫，又是导演Andrzej Wajda的好朋友，他自己也是一个摄影师，也是电影圈中人。 癌症带走了他，同时间Krystyna Janda在拍这部关于生和死的电影，为了纪念丈夫， 在拍这部电影的同时，也拍下了她的心情和悲哀。 两者互相穿插，接驳成一部生生死死，真真假假的电影。 电影到了最后又回到医生妻子和年轻人的故事， 青年在Krystyna面前死去， 她慢慢走过去，站在尸体前，蹲下来 死命摇着青年的头， 眼泪一滴滴流下来， 最后，她吻了那已无生气的唇 在观众跟前展现的，不是康城影展最佳女主角的演技， 而是失去了丈夫的真实感情……

Historia starzejącej się, doświadczonej życiem i schorowanej doktorowej Marty borykającej się z nudą i wspomnieniami. Żyje ze swym mężem w małym miasteczku. Przypadek sprawi, że przypomni sobie, czym jest miłość, a nawet fizyczna fascynacja. Spotkanie z młodym mężczyzną i jego tragiczna śmierć w trakcie wspólnej kąpieli wywołują w niej uczucia i reakcje, jakich sama się nie spodziewała.

Polônia, final dos anos 50. Uma mulher de meia-idade casada com um médico viciado em trabalho conhece um rapaz que a faz sentir-se jovem novamente. Mas seus encontros inocentes na beira do rio, marcados por um fascínio mútuo, são interrompidos por uma súbita e cruel reviravolta do destino.

"Аир" - фильм, основанный на произведении Ярослава Ивашкевича, одного из самых выдающихся польских писателей, кажется вначале тонким и трогательным рассказом о невозможной любви, однако Анджей Вайда идет дальше, творя многомерную историю о любви, которая приходит слишком поздно, и о смерти, которая всегда приходит слишком рано.

Wajda'nın, geçen sene Oscar için aday gösterilen savaş efsanesi Katyn'den sonra çektiği, şubat ayında Berlin'de Altın Ayı için yarışan bu son filmi, Polonyalı yönetmenin daha önceki siyasi filmlerinden farklı bir yön izleyen, "kadın merkezli" bir psikolojik dram. Film, oturdukları küçük kasabanın doktoruyla evli alan ama mutluluğu daha genç bir erkeğin, Bogus'un kollarında arayan orta yaşlı bir kadının, Marta'nın öyküsünü anlatıyor. Her şey tam yolunda gider gibi görünürken Bogus, Marta için sulardan eğir otu toplamaya çalıştığı sırada, köklere dolanıp boğuluverir.

Legendární režisér Andrzej Wajda se ve svém nejnovějším filmu Puškvorec již po čtvrté vrací k próze klasika polské literatury Jarosława Iwaszkiewicze (předchozími snímky na motivy Iwaszkiewiczových próz jsou Březový háj, 1970; Slečny z Vlčí, 1979, a Červnová noc, 2001). Příběh Marty, osamělé manželky maloměstského lékaře, která se v poválečné době vyrovnává se ztrátou obou synů a postupně se sbližuje s prostým mladíkem Boguśem, tvoří kostru nevšedního snímku. Do hlavní role obsadil Wajda jednu z nejuznávanějších polských hereček současnosti Krystynu Jandovou. Ta vnesla do filmu osobní, silně emocionální téma, když se rozhodla podělit o svůj zármutek ze ztráty milovaného člověka. V další dějové rovině tak statická kamera herečku sleduje, jak ve zšeřelém hotelovém pokoji klidným hlasem vzpomíná na poslední dny strávené se svým umírajícím manželem, kameramanem Edwardem Kłosińským. Puškvorec je mnohovrstevným zamyšlením nad smrtí a úzkou hranicí mezi životem a smrtí. (44th KVIFF)