Niko lebt in Berlin in den Tag hinein. Eines Morgens trennt sich seine Freundin von ihm und er hat nicht einmal mehr ein paar Münzen für einen Kaffee. Das Konto ist gesperrt, und sein Papa hat die Schnauze voll, ihn Jahre nachdem er das Studium geschmissen hat, weiter zu unterstützen. Mit seinem nicht minder erfolglosen Kumpel Matze lernt Niko eine Tänzerin kennen, die die beiden zu ihrem Stück einlädt. Es ist experimentell und sie selbst entpuppt sich als Psychopatin. Und die Nacht ist noch lange nicht vorbei für Niko.

A fateful day pushes an aimless college dropout to stop wasting his time and finally engage with life.

Нино проваля поредната среща с красиво момиче, като се прави, че няма интерес към него. Освен това му отнемат шофьорската книжка. Банковата му сметка е почти празна и той няма пари дори за едно кафе. Може би днес на Нико просто не му е ден. А може би при него лошият късмет е ежедневие. Животът може да е труден, дори в него да не се случва кой знае какво. С интелигентно намигване към филмите на Уди Алън и френската нова вълна, "Oh Boy" създава у зрителя усещане за потиснатост с помощта на главния си герой, който често успява сам да си навреди, макар да не допуска кой знае какви грешки. Второстепенните персонажи се появяват за кратко, но всеки един от тях е забележителен по своему и успява по някакъв начин да окаже влияние върху Нико.

Cinta alemana que narra la historia de un joven universitario que abandona la universidad para acabar rondando sin un rombo por las calles de la capital germana. Tras su renuncia a la carrera de derecho pasaremos un día entero junto a este veinteañero que vive del dinero que le pasa su padre, hasta que descubra que su cuenta corriente ha sido cancelada, punto de partida de una serie de situaciones singulares y/o desagradables. Sin medio de sustento y sin futuro a medio/largo plazo Niko comprenderá que ha de dar un giro a su vida para seguir adelante.

Cinta alemana que narra la historia de un joven universitario que abandona la universidad para acabar rondando sin un rombo por las calles de la capital germana. Tras su renuncia a la carrera de derecho pasaremos un día entero junto a este veinteañero que vive del dinero que le pasa su padre, hasta que descubra que su cuenta corriente ha sido cancelada, punto de partida de una serie de situaciones singulares y/o desagradables. Sin medio de sustento y sin futuro a medio/largo plazo Niko comprenderá que ha de dar un giro a su vida para seguir adelante.

黑白画面，慵懒的爵士乐，不求上进的主人公和无伤大雅的小笑话，影片一开拥有某种伍迪·艾伦电影的气氛。这部来自德国导演杨·奥雷·格斯特的处女作叙述了一名普普通通的柏林年轻人生活中的琐事。成名于《希特勒的男孩》的汤姆·希林已经是而立之年但依旧长相天真，他饰演主人公尼克·菲舍(Niko Fischer)是一名法律大学的辍学生。尼克瞒着自己的父亲，每月依旧从父亲哪儿领取生活费。除此而外，他的生活可以称得上是无所事事。为此女朋友和他分手，之后尼克搬到了新住处，在那里遇到了深陷中年危机的新邻居(尤斯特斯·范·多诺尼)。诚然，尼克时常感到无聊得很，他却不愿意做出任何改变。直到被父亲发现了辍学的事实，尼克的生活来源就此中断。尽管如此，观众却对银幕上无所事事的尼克充满了同情心。尼克有位死党马特泽(马可·豪斯曼)是一名不太成功的演员，他正在演出一部二战题材的煽情剧。影片的男主角是一名纳粹分子(安德·克拉维特)，没想到，在片场这名演员却给尼克带来了一次意想不到的经历。

법대 중퇴생인 니코는 변변한 직업 없이 그가 아직 대학교를 다니는 줄 알고 있는 부자 아버지가 주는 용돈으로 생활하고 있다. 여자 친구에게도 차인 그는 배우지망생인 친구와 레스토랑에서 우연히 여배우가 된 동창생 율리카를 만나게 된다. 율리카는 그들을 자신이 출연하는 연극에 초대하고 니코는 은행카드마저 정지 당하자 아버지를 찾아간다. 2013년 독일 오스카상을 휩쓴 이 영화는 뚜렷한 목적 없이 하루하루를 살아가는 이른바‘루저’ 니코의 24시간을 흑백 화면으로 담고 있다. 얀 올 게르스터 감독의 장편극영화 데뷔작으로 달콤하지만 씁쓸하기도 한 커피 한잔을 마시는 것(영어제명은 커피 인 베를린) 같은 블랙 코미디이다.

Niko er sidst i 20'erne, en outsider og for nyligt droppet ud af universitetet. Han lever livet ad hoc, og som han går gennem gaderne i hans by, observerer han menneskene omkring sig med en distanceret nysgerrighed. Èn dag ændres alt og Niko tvinges til at se konsekvenserne af sin asociale opførsel i øjnene. Kæresten ender deres forhold, hans far afskærer ham fra økonomiske midler og en psykiater bekræfter hans 'følelsesmæssige ubalance'. Hans liv er noget rod og Niko ønsker sig mest af alt bare en anstændig kop kaffe.

Niko, Berlinois presque trentenaire, éternel étudiant et rêveur incorrigible, s’apprête à vivre les vingt-quatre heures les plus tumultueuses de son existence : sa copine se lasse de ses indécisions, son père lui coupe les vivres et un psychologue le déclare « émotionnellement instable ». Si seulement Niko pouvait se réconforter avec une bonne tasse de café ! Mais là encore, le sort s'acharne contre lui...

Μια σημαδιακή μέρα σπρώχνει έναν 30χρονο που εγκατέλειψε άσκοπα τις σπουδές του (Tom Schilling) να σταματήσει να σπαταλάει το χρόνο του και τελικά να ασχοληθεί με τη ζωή.

ნიკო უკვე 30 წლისაა, მას არ დაუმთავრებია უნივერსიტეტი, მეგობარმა გოგომ მიატოვა, მამამ დაფინანსება შეუწყვიტა, ფსიქიატრი კი არწმუნებს,რომ გაუწონასწორებელი ფსიქიკა აქვს.

Ez tragikomédia egy őnironikus portré egy fiatal férfi, aki kiesik az egyetemi évekből, és végül az utcákon él: Berlinben. A film foglalkozik a vágyakkal, hogy részt vegyenek az élet és annak nehézségein, hogy megtalálja az ember a helyét a világban. Fekete-fehér, tragikus és vicces, Oh Boy! egy nyerő debütáló rendező Jan Ole Gerstertől.

Niko Fischer ha poco più di vent'anni e ha bisogno di un caffè. La fidanzata lo ha lasciato, lo sportello della banca gli ha trattenuto la carta di credito, suo padre ha scoperto che ha lasciato l'università e ha deciso di non passargli più il denaro mensile con cui lo manteneva ... e, come se non bastasse, la fortuna si mette di traverso e non c'è modo, per lui, di riuscire a prendere quel benedetto caffè. Da mattina a sera, l'occhio meccanico diretto (per la prima volta) da Jan Ole Gerster segue il pellegrinare di Niko nello spazio metropolitano berlinese: gli incontri con un amico, un'ex compagna di scuola, ma anche un nuovo vicino di casa e uno sconosciuto con una storia che viene da lontano ma pesa ancora, su tutti. Niko stesso è tanto il protagonista di questi incontri quanto il suo spettatore, guidato dall'inerzia ma chiamato in qualche modo a fare i conti, in una sola volta, con il presente, il passato e il futuro.

De Berlijner Niko Fischer, achterin de twintig, leeft zorgeloos van dag tot dag. Zijn studies heeft hij, zonder medeweten van zijn strenge vader, afgebroken, maar hij strijkt wel de maandelijkse toelagen op.

Um dia fatídico leva um estudante que abandonou a faculdade a parar de desperdiçar seu tempo e finalmente se envolver com a vida.

Нико уже почти тридцать, он не закончил учебу в университете, его бросила подружка, отец лишает финансовой помощи, а психиатр подтверждает, что у него неустойчивая психика. В поисках выхода и хоть каких-то денег, хотя бы на чашку кофе, Нико бродит по улицам Берлина, что превращается в череду случайных встреч со знакомыми и не очень. Нико персонаж неоднозначный, чье поведение провоцирует непрекращающуюся цепь комических ситуаций…

Niko se vymlouvá z dalšího setkání s pohlednou dívkou, jako by o něj vůbec neměl zájem. Do toho přijde o řidičák, nemá ani na kafe a zůstatek na bankovním účtu neslibuje o moc víc. Možná že Niko právě zažívá svůj „den blbec“, pravděpodobnější ale je, že právě takto vypadá jeho každodenní realita. Život totiž může být těžký, i když se v něm zrovna tolik neděje. S nenápadným pokyvováním směrem k Woodymu Allenovi i filmům francouzské nové vlny buduje snímek tlumenou náladu podpořenou zajímavou postavou, která sice nedělá nic zlého, ale její chování se jí i tak čas od času vymstí. Pamětihodné jsou též epizodní postavy, které – ač příběhem proběhnou jen letmo – na sebe stihnou leccos prozradit a hlavně zvládnou poznamenat hlavního hrdinu. Přestože se snímek odehrává v současném Berlíně, styl filmu i vybraná hudba stojí v opozici proti živelnosti moderního velkoměsta a navádějí pozornost publika na introvertního hrdinu, který chodí ulicemi, aniž by zvedl oči od chodníku.

Berlinli Niko iki yıl önce hukuk fakültesini bırakmış, hayatın akışına göre yaşamaktadır. Kaderciliğinin sonuçları acı olur: Kız arkadaşı tarafından terk edilir, babası harçlığını keser, eski sınıf arkadaşı Julika onu iyice sarsar. Bu arada şehrin kahve stoku da tükenmektedir...