Na sovětské ambasádě v Londýně se konspirativně schází elegantní Ruska Katrina s úředníkem velvyslanectví. Tutéž ženu poznáváme jako společnici a pečovatelku v domě staré slečny Amélie Barrowbyové. Katrina doprovází slečnu i na velkolepou výstavu květin, kde se opět sejde s pracovníkem ambasády. Slečna Barrowbyová se zde naopak schází s Herculem Poirotem a při krátkém setkání mu předá sáček se semínky květin. Doma Poirot ke svému překvapení zjistí, že sáček je prázdný, a navíc najde v poště dopis, v němž jej slečna Barrowbyová naléhavě prosí o schůzku. Poirot se za ní vypraví hned druhý den, ale přesto přichází pozdě. Slečna Amélie podlehla předchozího večera náhlému záchvatu. Tentokrát se detektiv musí při pátrání obejít bez pomoci svého věrného společníka Hastingse, který zápolí s nečekanou, ale o to úpornější alergií.

Na zahradní slavnosti potkává Poirot dávného přítele, spisovatele Johna Harrisona, který mu představí svou atraktivní snoubenku, známou modelku Molly Deanovou. Mladý pár vypadá velmi zamilovaně, Molly dokonce před časem kvůli Johnovi opustila svého přítele Clauda Langtona. Poirot zkouší Molly věštit budoucnost z čajových lístků, ale snoubence patrně nic radostného nečeká. Zlé tušení se naplní překvapivě brzy. Molly havaruje s autem po selhání brzd, vyvázne však naštěstí bez zranění. Poirota postihne jiná nepříjemnost, při návštěvě Johnova domu jej na zahradě popíchají vosy. Claude je nedávno vystříkal benzinem, ale nebylo to nic platné. Proto slíbil, že přinese cyankali. Geniální detektiv tak může tříbit svůj úsudek na případu vraždy, která se ještě nestala, zatímco kapitán Hastings je zcela v zajetí své nové moderní hračky v podobě malého fotoaparátu.

Když Hercule Poirot a kapitán Hastings pobývají na návštěvě u doktora Hawkera, hostitele náhle odvolají k pacientovi, hraběti Foscatinimu, jehož doma kdosi přepadl a vážně zranil. Lékař jej ale již nezastihne naživu. Komorník vypovídá, že k jeho pánovi podvakrát přišel jakýsi Ascanio, naposledy prý těsně předtím, než došlo ke zločinu. Pro policii, zastoupenou inspektorem Jappem, se Ascanio stává hlavním podezřelým. Není k nalezení a na italském vyslanectví ho údajně nikdo nezná. Jeden z tamních úředníků však Poirotovi soukromě sdělí, že Ascanio patří k vlivné větvi mafie. Všechno nasvědčuje tomu, že hraběte vydíral. Velký detektiv se ovšem nedá zmást falešnými stopami, které nastražil skutečný pachatel vraždy. Při jeho dopadení dostane kapitán Hastings další příležitost k uplatnění své vášně pro rychlé automobily, tentokrát stylově ve voze italské značky Eliso Freccia.

Na dražbě uměleckých předmětů se Hercule Poirot seznámí s významným sběratelem obrazů, arogantním panem Chevenixem. Ten využije tohoto setkání a požádá detektiva o prošetření finančních podvodů, z nichž podezřívá jednoho ze svých zaměstnanců. Poirot s kapitánem Hastingsem tedy odjíždějí do Chevenixova sídla, aby prověřili jeho podezření. Hosté jsou poučeni o puntičkářsky přesném dodržování denního režimu v domě, přesto dojde hned první večer k neslýchané události: pan Chevenix se nedostaví včas ke společné večeři. Poté, co přítomní vylomí dveře jeho pracovny, najdou pána domu s prostřelenou hlavou. Pistole v ruce a krátký vzkaz na rozloučenou svědčí o sebevraždě, Poirot si ale všimne několika nesrovnalostí, které verzi o sebevraždě odporují.

Na slavného detektiva se obrátila se žádostí o pomoc půvabná herečka Jane Wilkinsonová. Její manžel lord Edgware ji pronásleduje žárlivostí kvůli profesionálním výkonům na jevišti - jakmile jí text předepisuje jen trochu důvěrnější situaci s hereckým partnerem, čeká ji doma mnohem nepříjemnější scéna. Ačkoli je soužití neudržitelné, její muž odmítá přistoupit na rozvod. Když se s ním ale sejde Hercule Poirot, vyslechne něco zcela jiného: lord s rozchodem souhlasí, dokonce o tom prý už manželku písemně informoval. Jenomže Jane žádný dopis nedostala! Zanedlouho někdo lorda Edgwara zabije. Vyšetřování se ujímá vrchní inspektor Scotland Yardu Japp. Pro policisty je hlavní podezřelou vdova, ani další lidé z nejbližšího okolí oběti však nepostrádají vražedný motiv... Nikdo ho neměl rád. Byl samolibý, hrubý, bezohledný. Jenomže i takoví lidé mají právo na život a vražda je vražda, ať se její obětí stane kdokoliv. Ostatně lord Edgware jistě nezemřel proto, že by nějaký filantrop chtěl zbavit lidstvo jednoho hulváta. Motivem jeho vraždy je nepochybně něco daleko prostšího, přízemnějšího. Jenže Poirot se marně snaží přijít na to, co by to mohlo být. Touha jeho ženy po svobodě? Snaha chudého synovce a dědice titulu urychlit trochu přirozený běh věcí? Nenávist dcery z prvního manželství, která nedokázala otci odpustit, že nechal její matku zemřít v ponížení a bídě? Těch podezřelých je i na Poirotův vkus trochu příliš mnoho a hlavně - většinou mají skálopevné, neotřesitelné alibi. Jeden z nich ovšem vrahem je, to je nade vší pochybu. A je jen otázkou času, kdy se ty malé šedé buňky geniálního detektiva vydají správným směrem.

Ani Poirot není ze železa. Těžko si to sice připouští, nicméně omdlí-li člověk zničeho nic po dobré večeři, zkonzumované v příjemné restauraci ve společnosti přátel, pak je to přinejmenším důvod k zamyšlení. Neřkuli přímo k nějaké radikální změně životosprávy, nebo alespoň k ozdravnému pobytu. Ostatně pobyt v přímořských lázních na devonském pobřeží nemůže, podle Poirotovy věrné slečny Lemonové, nikomu ublížit. Trocha cvičení, hodně odpočinku a promyšlená dieta - a za čtrnáct dní bude Poirot zase jako rybička. Ovšem společnost, která se sem za zdravím a odpočinkem sjela, rozhodně Poirotovi klidu nepřidá. Naopak. V pestré společnosti hostů luxusního hotelu panuje napjatá atmosféra - jedna z přítomných dam, herečka Arlena Stuartová, k nelibosti svého manžela Kennetha a jeho syna Lionela úspěšně svádí novináře Patricka Renfrena. Tím trpí i jeho choť Kristýna. Poirot tuší nebezpečí zločinu, Poirotově pronikavému vnímání nemůže uniknout latentní zlo, které jako mor otravuje ovzduší tohoto nádherného místa. Zlo, s nímž má celý život co do činění, jemuž by se ale tentokrát rád pokusil zabránit. Ani on však, bohužel, není všemocný.