Když se stane králem, rozhodne se, že obrátí své armády proti Peršanům. Dareiosovu milionovému vojsku se postaví s pouhými 35 000 muži. Ale mladistvá odvaha, věrní velitelé a odvážné strategie mu přinášejí jedno vítězství za druhým. Za chvíli je středomořské pobřeží jen jeho. Jeho majestátní tažení do neznáma končí u řeky Indus, více než 20 000 km od jeho rodné Makedonie. Příběh o Alexandrovi je také příběhem mužů, kteří pro něj trpěli, aby se on mohl stát Velikým. Dobrodružstvím, které vedlo k nevídanému setkání řeckého západu a Orientu - obratem ve vývoji civilizace.

Objevení Ameriky je obvykle spojováno s jedním datem a jménem: rokem 1492 a Kryštofem Kolumbem. Tak ale přehlížíme skutečnost, že o 500 let dříve než španělští mořeplavci dosáhli země na svých karvelách, přeplula ten samý oceán hrstka vytrvalých skandinávských námořníků ve svých štíhlých lodích. A tak dlouho předtím, než se Amerika stala zemí "Indiánů", jak ji popisuje Kolumbus, se tato země nazývala Vinland a byla zemí Skraellingů, jak nám dodnes vikingské legendy připomínají.

Byl Čingischán skutečně barbarem, který vzešel z asijské stepi, aby přinesl zkázu a smrt křesťanství? Možná jste o tom také slyšeli, ale co je známo méně, je to, že Čingischán vybudoval největší říši v historii lidstva, a že pod vlivem jeho "pax mongolia" nebývale vzrostl počet obchodních cest mezi Čínou a Evropou. V době, kdy se většina evropských království vyčerpávala nekonečnými náboženskými válkami, filozofové a kněží všech vyznání svobodně diskutovali u dvora velkého Čingischána.

Píše se rok 1325, Ibn Battuta, mladý Marokánec opouští své rodné město Tanger, aby jako každý dobrý muslim vykonal pouť do Mekky. Nemá však nejmenší tušení, že se vydává na pozoruhodnou cestu, možná na tu nejpodivuhodnější cestu všech dob. Z pouště Sahara po Libyjskou poušť a poušť Gobi, z dálav sibiřských stepí po království Kayoukari, kde vládnou ženy, je všude, kam vkročí, bystrý a vtipný Battuta svědkem těch nejpodivuhodnějších věcí. Ale není to příliš překvapivé: Za 29 let cestování byl ve 44 různých zemích a prošel přes 120 000 km: což se rovná třem cestám kolem světa!

Obrovské pětistěžňové lodě s plachtami z červeného hedvábí a posádkou čítající 300 mužů. To jsou čínské džunky, které na konci 13. století tolik uchvátili Marka Pola na jeho cestách po Číně. Tato plavidla však byla pouze předchůdcem té největší a nejúžasnější flotily, která se kdy plavila po světových mořích. Tato obrovská flotila mezi sebou komunikovala pomocí poštovních holubů.

Na konci 15. století hledají Španělsko a Portugalsko námořní cestu do Indie a na bájné ostrovy koření. Muškátový ořech a pepř jsou plodiny, které se v té době vyvažují zlatem! Když král Jan II. Portugalský předává Vascovi de Gama velení nad čtyřmi loděmi, aby doplul do Indie cestou kolem Afriky, ví, že má tento mladý kapitán dost talentu na to, aby mohl uspět. Vasco de Gama a jeho posádka se stali prvními Evropany, kteří dosáhli indických břehů po moři, a otevřeli tak cestu k pokladům Východu, k novým obchodním trasám a ke spojení civilizací.

Rodina Taxisů sídlí v Innsbrucku, hlavním městě císaře Maxmiliána, kde dohlíží na rozvoz císařské pošty. Jenže poslovi trvá patnáct dní, než přejede vzdálenost mezi Innsbruckem a Gentem (920 km). V roce 1485 tedy vytváří rodina Taxis systém poštovních stanic: každý posel ujede jen určitou vzdálenost a pak předá vak s poštou dalšímu jezdci, který okamžitě nasedá na čerstvého koně. Když se tento systém uchytí, je jím možno doručit poštu na stejnou vzdálenost za pouhých pět dní, rychlostí koně, který jede neustále tryskem! Toto jsou počátky pošty, jak si ji dnes těžko dokážeme představit.

Martin Alonso a Francisco Pinzonovi jsou dobře známí obchodníci a mořeplavci, původem z přístavu Palos v jižním Španělsku. Ve druhé polovině 15. století jejich podnik prosperuje a oni jsou mezi lidmi ctěni a uznáváni. Bez Pinzonových, zvláště Martina Alonsa, by se Kolumbus jen těžko doplavil ke břehům Ameriky. Kolumbus totiž uzavřel s bratry Pinzonovými partnerství, aby získal lodě, materiál a lidi, které pro svoji výpravu potřeboval. Byly to především navigační schopnosti a praktické dovednosti bratrů Pinzonových, které si v tomto dobrodružství zasluhují největší obdiv.

Všeobecně se říká, že Ameriku objevil Kryštof Kolumbus. Tak proč se tento kontinent nejmenuje například Kolumbie, místo Amerika? V tomto díle vám na tuto otázku odpovíme. Budeme vyprávět příběh Ameriga Vespucciho, dítěte italské renesance, které vyrostlo pod vedením skvělých mistrů tehdejší doby, jako byl Leonardo da Vinci, nebo Sandro Botticelli. Později Amerigo, jako zkušený kartograf a přírodopisec zamíří do střední Ameriky a pak dále na jih. Zde bude zblízka pozorovat a sbírat místní faunu a flóru a nakreslí mnohem podrobnější mapy než jsou ty, které zbyly po Kolumbovi a dalších. Objeví také Orinoco a Amazonku. A jakou náhodou se po něm pojmenovala Amerika, sami uvidíte v tomto dílu.

V roce 1518 jsou kapitán Fernando Magellan a jeho přítel astronom Rui Faliero na audienci u dvora španělského krále, aby představili mladému Karlovi V. svůj úchvatný projekt. Cílem je najít spojení s ostrovy kořením tím, že poplují na západ a překonají Atlantik, protože od cesty Vasco da Gama v roce 1488 se Portugalci plaví do Indie přes Afriku, a tudíž míří na jih. A tak se Magellan ocitá v čele pěti nejmodernějších karavel, které mají najít lepší cestu do Indie. Hledání cesty, jako je například obeplutí jihoamerického kontinentu v této drsné zeměpisné šířce nedaleko Antarktidy, provede muže a lodě opravdu těžkými zkouškami, ale přeplutí Pacifiku s chabými zásobami, které zbyly, bude zkouškou, které se nic nevyrovná. Sto dní na moři (20 000 km) poté, co opustí pobřeží Chilli, s hladovějící posádkou: představuje jistě nejtěžší plavbu všech dob!

Píše se rok 1528 a Amerika je dosud neprozkoumaným kontinentem. Na pobřeží Floridy se objeví pět karavel, ze kterých se vylodí 800 mužů pod velením dobyvatele Panfila de Navaez. Je to zlatý věk dobyvatelů, kteří touží dosáhnout bájného Eldoráda na úkor indiánských kmenů, s nimiž se setkají. Cabeza de Vaca, pokladník této výpravy, se marně snaží zabránit dobyvatelům v tom, aby drancovali indiánské vesnice a brali si jejich ženy a děti jako rukojmí. Indiáni, kteří jsou zprvu srdeční, rychle mění svůj postoj. Cabeza de Vaca se s indiány přátelí a díky tomu také přežije. Ale Španělé de Vacovi neprominou, že přežil tím, že se spřátelil s domorodými Američany. Bude uvězněn svými vlastními lidmi!

Život cestovatele není nikdy jednoduchý, ale málokdo musel čelit tak nehostinné krajině jako byla ta, která přinesla věhlas Vitusi Beringovi, muží, který musel překonat obrovské vzdálenosti severní Sibiře a zmrzlého moře, které ji obklopuje. Beringovi trvalo dva roky, než dosáhl sibiřského pobřeží, divočiny obydlené povětšinou nomádskými kmeny. Za neuvěřitelných okolností se mu podařilo postavit loď, ve které doplul za polární kruh, čímž prokázal, že Aljašku a Sibiř odděluje průliv.

Prozkoumat Pacifik, největší ze všech oceánů, byl nejednoduchý úkol, který si vyžádal mnoho let práce a úsilí neohrožených námořníků, než mohl být každý z jeho početných ostrovů zanesen do map. V roce 1766 podnikl Francouz Louis Antoine de Bougainville vědeckou a poznávací cestu s lodí „la Boudeuse". Členy posádky jsou i astronom a botanik, stejně jako temperamentní princ hledající dobrodružství.„Terra Australis" zůstane pevným cílem této mise, ale po zastávce v Brazílii, loď nečekaně narazí na perlu Pacifiku, ostrov, který o mnoho let později budou cestovatelé považovat za ráj na zemi - Tahiti. Idylická krajina, úrodná příroda, veselí, krásní a srdeční obyvatelé... Je pochopitelné, že se o několik let později vzbouřenci z lodi Bounty rozhodnout dezertovat a žít právě tady!

Skot Bruce, narozen v roce 1730, je příslušníkem aristokratické a uctívané rodiny. Je dobrým lingvistou, botanikem a astronomem. Bruce se v roce 1768, ve věku 38 let vydává se svým přítelem a sekretářem Baluganim do Káhiry s nadějí, že objeví prameny Nilu. Již od Ptolemaiovců je to jedna z největších záhad, která fascinovala učence všech dob. Při pronikání hlouběji do nitra barbarských zemí okolo Nilu, sází Bruce přestrojený za derviš, na svou dokonalou znalost Arabů a na své vrozené diplomatické nadání. Díky tomu dokáže projít přes dnešní Etiopii až k jezeru Taka a nakonec k vytouženým pramenům Modrého Nilu. K objevení pramenů Bílého Nilu dojde až za dalších 100 let.

V pařížské vědecké akademii se zrovna vede vášnivá hádka. Je země kulatá jako brambora, jak tvrdí Newton, nebo je spíš ve tvaru hrušky, což je teorie, kterou upřednostňují někteří francouzští vědci? Lze to zjistit jen jediným způsobem: jedna expedice musí provést měření na rovníku a druhá v Laponsku. Rovníková expedice je svěřena mladému Charlesi Marie de La Condamine. Na cestě s ním budeme objevovat zvláštní prostředí rovníku, půjdeme s ním podél povodí obrovské řeky Amazonky od jejích pramenů až po ústí, které je 700 km vzdálené! Condamine nakreslí její první mapy, z nichž se většina dodnes používá a zpřístupní, v dobrém i ve zlém, celou oblast příštím generacím.

Když před mnoha lety prozkoumal poprvé Tichý oceán francouz Bougainville, v tomto díle se k tomuto tématu ještě vrátíme. Především k jednomu velkému mořeplavci a kapitánu Jamesovi Cookovi. Tento jedinečný a odvážný muž měl skvělé zkušenosti a byl velmi odvážný. Proto jej Anglie poslala k prozkoumání největšího z oceánů - Tichého oceánu. James Cook dokáže díky své horlivosti a organizačním schopnostem nakreslit první přesné mapy největšího oceánu a udržet tak Anglii první pozici v objevování světa.

Alexandr von Humboldt byl jednou z nejoslnivějších postav osvícenství. Proto mu budeme věnovat celý tento díl. Humbolt, rodilý Berlíňan, byl nejen vědcem a filosofem, ale také skvělým humanistou a vášnivým cestovatelem. Jako první ukázal světu nový trend - horolezectví. Ze svých cest a poznámek později vydává čtyřsvazkovou knihu KOSMOS. Knihu, která ukazuje novodobé chápaní světa - počátky ekologie. Byl snad Humboldt ekologem? V každém případě to byl muž, který se nechal inspirovat tím co viděl a zažil při pozorování našeho světa.

Příběh Lewise a Carka je svým způsobem prvním „westernem" na světě. Díky jejich úsilí byla zpřístupněna obrovská a krásná západní teritoria Ameriky a díky jejich objevům se stala budoucí kulisou mnoha hrdinských dobrodružství. V kánoích se plaví až k pramenům řeky Missouri a potom sjíždí řeku Columbia dolů k Pacifiku. Vyrazili v létě roku 1804 a o patnáct měsíců později, 22. října 1805, vyryjí svá jména do stromu tyčícího se na pobřeží Pacifiku. Lewis a Clark měli tu čest, aby se stali svědky světa, který má před sebou sotva století života: světa lovců bizonů, kouření dýmek míru s náčelníky kmenů, se kterými se na svých cestách setkávali.

Od objevení Austrálie uběhlo skoro 90 let a její vnitrozemí není stále prozkoumáno. To je ten pravý úkol pro dva cestovatele - Stuarta a Burkeho. Oba motivuje vypsaná odměna, kterou by měli dostat poté, co jako první přejdou Austrálii od jihu k severu. Burke se svou výpravou bohužel neuspěje, i když má ty nejlepší velbloudy. Ale Stuart se díky své povaze a skromnosti celé výpravy dostane k cíli. S pomocí svých koní a původních obyvatel Austrálie přejde poušť a nakonec i celou Austrálii - od pobřeží k pobřeží 3000 km. Dnes tudy vede dálnice, ale málokdo si uvědomí, kolik lidského úsilí objevení této cesty stálo.

Na úsvitu 19. století zůstává pro kartografy střední Afrika stále „bílým místem na mapě". Evropanům jsou známa pouze obchodní střediska na západním pobřeží, kde se prodávají otroci, zlato a slonovina. A Evropa, která se nachází uprostřed průmyslové revoluce, touží nalézt bohatství Afriky, její suroviny a splavné řeky... Jenže přístup k tomu všemu je chráněn divokým nepřátelským podnebím a nebezpečnou džunglí. A to je ten pravý úkol pro mladého Livingstona, který se později spřátelí se Stanleym a společným úsilím vykonají ty největší cesty a objevy vnitrozemí tohoto černého kontinentu.

Póly přitahovaly pozornost lidí ve všech dobách. Tyto osy Země a magnetické ukazatele zůstaly uchráněny před vpádem lidí díky svému ledovému příkrovu. Koncem 18. století se James Cook přiblížil k oběma pólům, aniž by se dotkl nohou země. V 19. století se pokusilo mnoho vědeckých expedic dostat na severní pól, který byl mnohem přesněji zakreslen do map a byl dosažitelnější než jeho jižní protějšek. Kdo se první dostane na jižní pól?

Alexandra David Néelová se narodila do zámožné měšťanské rodiny na předměstí Paříže, a těžko ji mohlo něco připravit na podivuhodný osud, který ji čekal. V době, kdy byla většina žen její třídy spokojena s rolí dobré manželky a matky, se Alexandra vydala na cestu, která z ní udělá novinářku, učitelku, tibetského lámu a autorku mnoha populárních knih. Nikdo v té době nevěděl o Tibetu tolik co ona. V úsilí ukázat a pochopit jinou kulturu byla Alexandra typickým příkladem. Proto i ona má místo mezi největšími průzkumníky tohoto světa, své místo.

V Bruselu roku 1930 profesor August Piccard vynalézá přetlakovou kovovou kabinu s níž později zavěšen na balónu překoná výšku 15800 metrů. Dvakrát tolik, co měří nejvyšší hora světa. Po pokoření stratosféry se vrhá na objevování hlubin oceánů. S pomocí batyskafu - zpevněnou přetlakovou komorou, se v roce 1960 dostane na dno Mariánského příkopu. Že je i zde život, je překvapením pro každého.

Horolezectví jak je známe se začíná rozmáhat teprve v nedávné minulosti. V roce 1950 Herzog a Lachenal úspěšně zdolávají 8000 metrů vysokou Annapurnu. Ale tito zasněžení velikáni přinášejí někomu slávu a jiným smrt. Mount Everest, „střecha světa", tvrdohlavě vzdoruje tomu, aby na její vrchol vkročila lidská noha. Až v roce 1953 přijíždí do Kátmandú britská expedice s vážnými ambicemi. Je vedena anglickým důstojníkem Johnem Huntem a novozélandským horolezcem Edmundem Hillarym. Tito muži jsou po příjezdu do Nepálu uvítání nepálskými šerpy, kteří jim budou dělat nosiče. Mezi nimi je i vytrvalý mladý chlapec jménem Tensing. Byl to Hillary a Tensing, kteří poprvé vystoupili na vrcholek této posvátné hory.

Ve velkém dobrodružství o objevování a poznávání Země jsme prošli všechny kouty planety - od severu k jihu, od západu k východu a od hlubin oceánu až k vesmírným výškám. Lidé dospěli ve svém poznání daleko, od vozů tažených voly až k vesmírným lodím. I když dnes bereme takové věci jako je elektřina, telefony, počítače a vesmírné lety jako samozřejmost, je zřejmé, že tomu tak nebylo vždy. A tak si stále připomínejme, v jakém světě nyní žijeme. Ve světě, který je potřeba chránit a o který je potřeba pečovat, aby zde zůstal i pro budoucí generace ... nejen lidí.