Po tisíce let jsme pozorovali noční oblohu a věřili, že zářící objekty představují vše, co tvoří náš vesmír. Vědci ale postupně zjišťují, že to nejsou svítící galaxie a hvězdy, co skrývá ta pravá tajemství vesmíru, ale objekty ukryté v temnotě. Existuje záhadná temná hmota, která udržuje hvězdy a galaxie pohromadě. Mohou to být podivné částice WIMPY, AXIONY či objekty M.A.C.H.O. Je zde také temná energie, která vytváří prostor a odtlačuje galaxie od sebe čím dál vyšší rychlostí směrem k jejich nezvratnému osudu. Temná hmota a temná energie společně utvářejí 96 % vesmíru. Odhalování jejich tajemství je však nelehkým úkolem. Ale pokud se nám je podaří pochopit, můžeme poznat konečný osud vesmíru. Zkolabuje pod silami gravitace, nebo jej roztrhá temná energie? Vsadím se, že vesmír skončí v chladu. Porozumění temné hmotě a temné energii je naprosto zásadní pro pochopení celého vesmíru. Vydejme se na cestu do temnoty vesmíru, na honbu za temnou hmotou a temnou energií!

Lidstvo se chystá vydat do vesmíru – pro začátek alespoň v rámci Sluneční soustavy. Po věky nás vábila tajemná vznešenost vesmíru. A konečně je jeho tajemné pokušení nadosah a lidská touha se může naplnit. Nevím, jestli je to zapsáno v našich genech, ale pokaždé, když uvidíme v dálce něco, co zaujme naši pozornost, chceme se na to podívat zblízka. Dalekohledy nám pomáhají dohlédnout až moc daleko, planety jsou však z tohoto hlediska blízko a v dosahu naší kosmické techniky. Tak proč se nevydat na cestu?

Fascinovaly lidstvo po staletí, zaměstnávaly astrology stejně jako astronomy. Neobvyklá orientace pyramid v Gíze a hvězd v souhvězdí Orionu by mohla být více než jenom náhoda. A místo 12 souhvězdí zvěrokruhu jich ve skutečnosti máme 13. Proč bylo třinácté znamení zapomenuto? Obrazce užívané navigátory při námořních plavbách nyní vedou astronomy k odhalení tajemství, která se skrývají mezi „souhvězdími“.

Jsou chaotické a dech beroucí. Jejich krása vzniká z prázdnoty vesmíru. Mlhoviny jsou v galaxii vším, čím nejsou hvězdy. Chomáče hmoty, někdy se spojující, jindy rozdělující. Tenounké závoje vznášející se hmoty, některé temné, jiné zářící oslnivými barvami, mnohé získaly tvary, které jsou nám tak nějak povědomé. Lidé v mlhovinách vidí nejrůznější útvary. Nejsou to ani hvězdy, ani planety. Ukážeme vám úžasnou podívanou koloběhu tvoření v mlhovinách – zrození a smrti hvězd.

Počasí je neodmyslitelně spojeno s atmosférou naší planety. Mnozí lidé si myslí, že u nás, na třetí planetě od Slunce, máme často počasí až nesnesitelné a velmi nebezpečné. Ale počasí na Zemi není nic ve srovnání s počasím na jiných planetách. Déšť, vítr a bouřky tam získávají zcela nové dimenze. Mechanismy těchto klimatických událostí jsou do určité míry podobné těm na Zemi. Jejich projevy jsou ale často až hrozivé. Na Venuši je každý den 480 stupňů Celsia. Mars je úplně vyschlý a chladnější než led. A na Jupiteru bychom se pro změnu mohli setkat s nejdivočejšími větry ve vesmíru.

V současnosti se astronomové domnívají, že vesmír skončí svou existenci v podobě kosmické ohnivé koule. Tato apokalyptická teorie je popisována jako „velký křach“. Co tedy může při takovém jevu nastat? Veškerá látka ve vesmíru, galaxie a hvězdy v nich se budou pohybovat zpět k sobě a vesmír se začne zmenšovat. Objekty kolem nás se budou navzájem srážet. Galaxie se budou přibližovat a hvězdy se navzájem zničí. Teplota bude nezadržitelně růst až do okamžiku, kdy se začnou rozpadat samotné atomy. A nakonec náš vesmír zkolabuje do podoby mikroskopického bodu.

Ve vesmíru mohou existovat i jiné světy. Vesmíry vzniklé z jiných vesmírů. Kde mohou být přesné kopie naší Sluneční soustavy, Země a dokonce i nás samotných. Je tam všechno stejné, nebo jen o něco málo odlišné. Ale kde jsou tyto vesmíry? Proč je nevidíme? Protože jsme v jiné dimenzi. Může to být pravda? Pokud jiné dimenze opravdu existují, tak je tímto experimentem odhalíme. Otázka nezní, jestli jiné dimenze existují, ale zda je jedna, dvě, tři nebo čtyři. Znamenalo by to, že náš vesmír je součástí jakéhosi moře paralelních vesmírů.

V celém vesmíru se nejrychleji ze všeho pohybuje světlo. Mohlo by obletět Zemi sedmkrát za sekundu. Světlo přicházející z ohromných vzdáleností nám odhaluje historii vesmíru. Dokážeme takto nahlížet do minulosti. Světlo putuje rychlostí 300 000 kilometrů za sekundu. Je to nejvyšší dosažitelná rychlost ve vesmíru. Tuto rychlost se dosud nepodařilo překročit. Ale je to opravdu naše poslední slovo? Nebudeme někdy přece jen cestovat rychleji než světlo? Nepokusit se o to by bylo zbabělé. Je to abstraktní veličina nedozírného významu. Je to rychlost, která se týká samé podstaty vesmíru, základní hybná síla celého kosmu.

Vědci předpokládají, že pokud se chystáme učinit krok od pozemského druhu ke kosmickému druhu, sex a rozmnožování musejí být součástí tohoto kroku. Jestli se budeme moci ve vesmíru přirozeným způsobem rozmnožovat, na tom může záviset budoucnost lidstva. Až se narodí první dítě mimo planetu Zemi, bude to historický okamžik. Ale prozatím se o sexu ve vesmíru snadněji mluví, než se provozuje. Lidé budou asi překvapeni, jak obtížná záležitost to je.

Vesmíre je tvořen miliardami galaxií a triliony hvězd. Je to jen neplodná pustina plná smrtícího kosmického záření, planoucích hvězd a černých děr? Nebo někde v jakémsi kosmickém ráji daleko od Země existuje život? Dívají se mimozemšťané naším směrem a kladou si také prastarou otázku: Jsme tu sami? Vědci stále pátrají po prvních známkách života někde ve vesmíru. Mnozí z nich jsou přesvědčeni, že tam jsou tvorové na různém stupni vývoje a že jen čekají, až je objevíme. A čemu na Zemi, pokud vůbec, by se mohli podobat?