Čtyřdílná televizní hra Františka Pavlíčka byla inspirována osudem skutečné historické postavy – Josepha Fouchého, francouzského politika, ministra policie pěti rozdílných režimů a zakladatele novodobé tajné policie. Pozice nejinformovanějšího muže Francie, spojená s talentem pro spřádání politických a diplomatických intrik, z něho učinila muže, který ovlivňoval významné události převratně bouřlivé doby po vypuknutí Velké francouzské revoluce. Byly to šokující změny: konec království, omamné sny pod heslem „rovnost, volnost, bratrství", období teroru a direktoria, poprava Ludvíka XVI., nástup Napoleona, stodenní císařství, až po Waterloo v roce 1815. Fouché celou sérií státních převratů procházel jako člověk, který programově stál v pozadí, který ale „tahal za nitky". A jeho svědomí se nepříčilo přísahat věrnost a oddanost vždy znovu jinému vítězi.

Pět let po Velké francouzské revoluci kariéra Josepha Fouchého stále roste. Stává se ministrem policie, z níž vybudoval dokonalý aparát pomocí do té doby nepředstavitelné sítě agentů, špiclů a důvěrníků. Sám se stal nejinformovanějším mužem Francie díky tomu, že měl své informátory všude – na cizích ambasádách i v nevěstincích. K jeho konfidentům patřila i Josefína de Beauharnaisová, kdysi milenka direktora Barrase, později manželka generála Bonaparta. Fouché měl významný podíl na vojenském převratu, který vynesl Napoleona na císařský trůn. Jeho tajné ambiciózní pletky s Anglií jsou však po svém prozrazení příčinou jeho rozchodu s Napoleonem a důvodem dočasného pobytu na venkovském sídle...

Joseph Fouché, v té době již velmi bohatý vévoda z Otranta, byl v roce 1810 za tajná diplomatická jednání s Anglií císařem Napoleonem vypovězen z Paříže. Ze zámku v Provenci sledoval neúspěšné Napoleonovo tažení do Ruska. Z půlmilionové armády se vrátilo devět tisíc mužů. Napoleon byl nucen abdikovat a uchýlit se do exilu na ostrov Elba. Fouché měl významný podíl na Napoleonově konečném pádu a na návratu Bourbonů na trůn francouzských králů. Návrat Ludvíka XVIII., bratra popraveného krále, proto sledoval s tajnou nadějí. Byl znovu jmenován ministrem policie, ale tuto funkci se mu podařilo udržet jen na krátký čas. Roajalisté totiž dosud nezapomněli, že před jednadvaceti lety hlasoval pro panovníkovu popravu..

Poslední údobí svého života tráví Joseph Fouché v nedobrovolném exilu v politicky bezvýznamné Praze, kam ho poslal kníže Metternich. Ač zbaven možnosti zasahovat do velké politiky, přece se dál snaží udržovat kontakty s celou Evropou, rozesílá kurýry k cizím dvorům a i nadále si platí své nepostradatelné informátory. Snaží se nevidět, že na jeho dopisy nikdo neodpovídá a že politickými veličinami je ignorován. Živí v sobě naději na návrat do Francie a do jejího politického života. Sepisuje vzpomínky, které mu mají vrátit pocit někdejší velikosti. Nic z jeho snažení však není korunováno úspěchem. Navíc tu prožívá krach druhého manželství s mladou francouzskou šlechtičnou...