Virus mě zastihl na Sicílii při natáčení nového filmu. To mi umožnilo sledovat tragédii i hrdinství Italů z první ruky. A také úchvatné sicilské jaro. Čas, který se na chvíli zastavil, jako by zde měl úplně jiný rozměr. Můj snímek vzdává hold Sicilanům za jejich velkorysou pohostinnost.

Situace, v níž jsme se kvůli pandemii ocitli, připomíná život v poušti. Pro mě je to čas, kdy se mohu zaměřit sám na sebe. Probírat se vzpomínkami, znovu si přehrát domácí videokazety, monitorovat vnitřní seismické otřesy, zírat na auta a věštit budoucnost z kondenzačních stop.

Tento film pojednává o tom, jak moc jsme se uzavřeli ve svých neproniknutelných bublinách, přestože existuje tolik prostředků komunikace na dálku. Zaměřuje se na mé vztahy s médii, respektive s jednou streamovací platformou, kterou sleduji nonstop, a na mou postupnou proměnu v domácí zvíře.

Dnes, když už znám výsledek, mohu říci, že jsem se při natáčení svého krátkého filmu ponořil do „tady a teď,“ nebo spíše do „tam a poté.“ Koneckonců, jsou to téměř tři měsíce. Zdá se mi úžasné, že jsem ve svém profesním životě otočil kameru o 180 stupňů.

Čekání je v době pandemie zvláštní. Každý to prožívá jinak. Mezitím jsme čekali... na něco jiného.

Karanténa – čas, kdy je třeba obrátit pozornost do svého nitra. Vše, co se děje „online,“ se stává iluzí. Která realita je skutečná?

Plynutí času během pandemie se stalo mým charakterem. Svět se zastavil, stejně jako kamera na mém balkoně. Dívám se na kousek světa v rámci jedinečné doby, ve které se všichni nacházíme.

Fascinuje mě polyfonie umělců. Nepamatuji si, že bychom někdy zpívali společně. V naší zemi je to velmi vzácné. Jsme rození sólisté a najednou jsou slyšet všechny hlasy.

První, co mě napadne, je... omezení, a to i v našem zorném poli. Doma vnímáme jen malý kousek reality, ale toužíme vidět mnohem víc.

Při práci na zahradě si uvědomíte, že čas není lineární – má tendenci všechno znereálnit a vy vypadáte jako virtuální šnek se spirálovitým domečkem na zádech.

Zastavení provozu prověřilo vztahy, rodiny, trpělivost a lásku. Chtěl jsem zachytit pocit, že zatímco se snažíme chránit před virem, jsme nakaženi něčím jiným.

Uvězněni doma v nucené karanténě jsme jen těžko chápali a popisovali, co se děje, vnímali realitu.

Mám rád úzkost. Rád to interpretuji a dívám se na to. Vytvořit něco v této neobvyklé době, kdy obsedantní úzkost prožívá celé lidstvo, mi proto přišlo obzvlášť zajímavé.