Kromě dívek miluje Danny Smiřický i jazz. Ve studentském orchestru hraje na tenorsaxofon. Jenže jazzová hudba je v protektorátu zakázána jako „Říši nepřátelská", a tak při jejím sporadickém veřejném provozování je třeba obezřetně klamat německou cenzuru: americkým skladbám dávají studenti naivní německá jména a v jednom souboji s komisařem Khülem vydávají charleston za lidový německý tanec. Ve studentské revui tančí tento charleston Kristýna, přespolní kráska z Mýta. Má rokokový kostým a pod krinolínou jí nejsou vidět nohy, takže půvaby charlestonu nikdo nemůže ocenit. Režisér má nápad. Krinolínu lze zdvihnout a dívčiny nohy se pak efektně míhají za drátěnou mříží, která krinolínu drží: zamřížovaný charleston. Danny vše pozoruje z orchestřiště a po zkoušce nabídne Kristýně doprovod. Nečekané překážky tentokrát přichystá doba. Je také „zamřížovaná" a na mládí Dannyho generace padá stín.